Shin Godzilla

Najvyššie mocenské kruhy s byrokratickým aparátom (ktorý je do nevídaných tvarov a výrastkov zmutovanou a teda nie vždy práve najfunkčnejšou kostrou ich fungovania) sú pre svetovú populáciu možno ešte nebezpečnejšie než nezničiteľný netvor z hlbín oceánu, zrovnávajúci celé mestá a chrliaci rádioaktívny oheň? Beriem to také celé! (05.09.2018)

Nový přístup Japonců k jejich nejslavnějšímu monstru rozhodně není slibný. Akční scény s Godzillou jsou super a není jich vyloženě málo, ale přesto naprostou většinu filmu zabírají nejrůznější debaty expertů, vědců a politiků řešících strategii boje, evakuaci měst, nové volby premiéra a podobně - skoro jako by se tvůrci filmu snažili o procedurální realismus. Zároveň jsou tyto dialogové sekvence ale extrémně zhuštěny, výsledkem čehož je chaos, o to horší, že film navíc není moc dobře režírovaný a ještě hůře stříhaný. Z hlediska střihu jde skutečně o naprosté neumětelství, to samé práce kamery a dramaturgie. Celou dobu jsem si připadal, jako by to režíroval Tomáš Magnusek, ale měl k dispozici triky od UPP. (21.04.2017)

Vizuál samotné Godzilly mi zpočátku příliš neseděl a jestli mě něco jó rozčilovalo, tak to byly knoflíkové oči. Nicméně svou destruktivní cestou Tokiem si získala moje sympatie a po mutaci se z ní s konečnou platností stala docela hezká holka. Nicméně tohle nebylo jen o radioaktivní ještěrce. Především cca první polovina byla víc než cokoliv jiným kousavou politickou satirou reflektující poslední zemětřesení v Japonsku, během něhož tamní orgány v mnoha ohledech selhaly. A tvůrci je tu rozhodně nešetří. Některé byrokratické postupy mi připomněly i naše luhy a háje. Druhá půlka se už jen lehce otřela o traumata Druhé světové války a plně se soustředila na likvidaci potvory, což mě hodně bavilo. Mělo to vtip, mraky nápadů a závěrečná sekvence se šikanzeny, jeřáby a já nevím čím vším patřila k tomu nejlepšímu, co mohou godzillí filmy nabídnout. Pro mě příjemné překvápko. 80% (01.08.2017)

5% stopáže zábery na Godzillu. Tie z diaľky, kde je zasadená do širšieho prostredia, sú atmosférické a napínavé. Tie z blízka smiešne, hlavne v prvej tretine, kde Godzilla vyzerá úplne ináč než v neskoršej stopáži. K hollywoodskej digitálnej Godzille má táto stále veľmi ďaleko. Akoby sa Japonci nechceli odkláňať od tradičnej papundeklovky, ktorá nemá žiadnu mimiku a vie iba otvoriť hubu a chŕliť oheň či laser. Zvyšných 95% stopáže sú rozhovory nových a nových postáv politikov, vojakov a vedcov, zisťujúcich identitu príšery a neskôr riešiacich jej zlikvidovanie. Rozhovory v rýchlom strihu, čo najreálnejšie sa snažiace ukázať, ako by prebiehalo vysporadúvanie sa so situáciou. Táto väčšinová čast filmu je prekvapivo zábavná (gulity pleasure) a vzbudzuje zvedavosť. S veľkým rozpočtom a veľkofilmovou ambíciou. (05.05.2017)

Špatnost nového Godzilly mě celkem zaskočila. Jedna věc je trvající archaičnost, tvrdohlavé upřednostňování praktických efektů (a že díky bohu za ně, to odporné CGI na začátku mě dost vyděsilo), které je součástí kouzla. Stejně tak mi nevadí retardované moralizování. Něco jiného je příšerně amatérský střih (ten obzvlášť), hudba, herci, jakoby neexistující postprodukce obrazu. Jestli se vážně pokoušeli o procedurální drama, tak si měli uvědomit, že precizní řemeslo je ještě zásadnější než kdy jindy. To, že scény destrukce jsou lepší než kdy dřív, není k ničemu, když 80 % stopáže se na to nedá koukat. Pokud tohle má být začátek nové éry, tak nevím, jestli chci tu éru vidět. Teda vlastně vím, že nechci. (18.02.2017)