Shin Godzilla

Film som videl na premiére tu v Tokiu. S priateľmi sme sa po jeho skončení zhodli, že namiesto názvu Godzilla by sa to malo volať KaigishitzuZilla (Kaigishitsu = konferenčná miestnosť) - nebojím sa s istotou vyhlásiť, že 90% z celého filmu sa odohralo v kancelárii niekoho, alebo v kdejakých konferenčných miestnostiach. Hranie hercov skostnatené, scény boli viditeľne a citeľne sterilne naaranžované (notebooky v kancloch na stoloch otvorené v rovnakom uhle), silený humor zo strany jednej z hlavných postáv ženského pohlavia, ktorá nás, cudzincov v publiku, pobavila aj "skvelou" angličtinou. Hudba detto - počas scén v kanceláriách absentovala úplne, najvýraznejšie sa prejavovala v scénach so samotnou godzillou. Logické chyby a nekonečná hlúposť postáv a komparzu, či samotného scenára taktiež nepotešili (hint: postaviť všetky tanky do radov na jedno miesto presne tak, aby na čo najviac z nich mohla godzilla niečo šľahnúť a bez námahy ich čo najviac odrovnať). Jednoducho hrôza, ľutujem každý yen, ktorý som za lístok zaplatil. (19.08.2016)

Zaráža ma, ako podaktorých zaráža kvalita prevedenia "novej" Godzilly, pochádzajúcej z krajiny vychádzajúceho slnka. Každí, kto má čo i len minimálne skúsenosti s obdobným snímkom s totožnou tématikou predsa vie, že nepôjde o žiadny blockbuster, "poněvadž, nýbrž, tudiž", o nízkorozpočtový, fanúšikovský snímok, ktorý z času na čas spatrí svetlo sveta. Nič viac, nič menej, pričom ani z ďaleka to nie je taká katastrofa, ako som sa pôvodne domnieval - 55% (31.03.2017)

Když v roce 2004 natočilo Toho k 50. výročí Gojira: Fainaru uozu, říkl jsem si, že už bude s Gojirou (potažmo celou touto sérií) konec a kultovní monstrum konečně odejde na zasloužený odpočinek. Přece jenom by si to už chudák holka i zasloužila. Jenže potom přišli Američani se svou Godzillou (2014) a šílenství se rozjelo nanovo. Film měl solidní úspěch a letos vzniklo další pokračování. Když jsem si ho chtěl konečně pustit coby fanda celé Gojira série, zjistil jsem, že blázniví Asiati už sami stačili natočit další tři díly (tento plus dva animované kousky). Takže jsem samozřejmě musel na chvíli Godzilla: King of the Monsters odložit a vrhnout se právě na Shin Gojira. A rozhodně jsem neprohloupil. Prvním potěšujícím faktorem bylo to, že se tvůrci rozhodli o restart série a tudíž tento film nemá žádnou spojitost se žádným z předchozích dílů. Tím druhým byl fakt, že samotná Gojira projde během příběhu několika proměnami své podoby. Co si budeme nalhávat, když vystoupila z hlubin a začala s první devastací města, málem mi vypadli oči z důlků – to byl opravdový hnus a byl jsem doslova znechucen. Jenže její následný návrat a proměna už byli o něčem úplně jiném. Pro fandy této série to byla doslova nádhera. Taky samotné speciální efekty prošly dobovou obměnou a po vizuální stránce vypadali docela uspokojivě. Jak samotná demolice města, aut, vlaku, letadel, armádní techniky (ty už nevypadali jen jako papundeklové modely a hračky na hraní) – což ale zas na druhou stranu ztratilo své osobité kouzlo starších dílů. Každopádně atmosféra během jednotlivých útoků pěkně zhoustla a i po této stránce jsem byl vcelku spokojený. O něco horší už to bylo s tím všudypřítomným ukecaným pasážím. Větší část filmu se totiž bohužel netýká řádění Gojiry a jejímu boji s armádou, ale kecání a hádání politiků, vojáků a vědců. Což mělo dopomoci realističtějšímu pojetí – kdy se mimo jiné řešili i důležité politické, bezpečnostní a vědecké věci okolo samotného zničení monstra, ale i ekonomickému dopadu na zemi, ohrožení a bezpečnosti obyvatel a především nukleární hrozby – tedy pardón pomoci USA, která chtěla hodit další jadernou bombu. 70% (15.08.2019)

Vizuál samotné Godzilly mi zpočátku příliš neseděl a jestli mě něco jó rozčilovalo, tak to byly knoflíkové oči. Nicméně svou destruktivní cestou Tokiem si získala moje sympatie a po mutaci se z ní s konečnou platností stala docela hezká holka. Nicméně tohle nebylo jen o radioaktivní ještěrce. Především cca první polovina byla víc než cokoliv jiným kousavou politickou satirou reflektující poslední zemětřesení v Japonsku, během něhož tamní orgány v mnoha ohledech selhaly. A tvůrci je tu rozhodně nešetří. Některé byrokratické postupy mi připomněly i naše luhy a háje. Druhá půlka se už jen lehce otřela o traumata Druhé světové války a plně se soustředila na likvidaci potvory, což mě hodně bavilo. Mělo to vtip, mraky nápadů a závěrečná sekvence se šikanzeny, jeřáby a já nevím čím vším patřila k tomu nejlepšímu, co mohou godzillí filmy nabídnout. Pro mě příjemné překvápko. 80% (01.08.2017)

Japonci sa prestali baviť. Táto Gojira je obyčajným deštrukčným elementom a berie si obrovský príklad z posledného ( excelentného ) amerického zárezu z roku 2014. Až prehnane realistický pohľad na monštruóznu apokalypsu, ktoré najväčšie mesto Ázije zažije, stráca body hlavne kvôli prílišnému dokumentaristickému vzhľadu filmu. A teda prečo vlastne maximálne hodnotenie? Nostalgia ( môže za to hlavne hudba ), perfektné vizuálne efekty a záver, ku ktorému určite patrí za jeho výrazom interpunkčné znamienko. Skúste hádať aké. (14.12.2016)