Shin Godzilla

Místní odpaďáky a jednohvězďáky docela nechápu... G-filmy jako subžánr mají svou vlastní poetiku a estetiku a tenhle film do daných mantinelů parádně sedí. V tomhle směru není nad čím brblat.. Anno se tu ukázal jako velkej fanda a přestože přišel s úplně novou Godzillou s úplně novým evolvujícím originem a revolučním vzhledem, ani na sekundu nezapomíná, že tvoří dílo, které by mělo zapadat do širšího kontextu. A nejde jen o původní hudbu, řev a dusot Godzilly, ale třeba o hravě ujetou metodu její paralizace .. Jistou překážkou pro diváka může být ta pseudodokumentární forma, která v některých pasážích ubírá filmu na dynamice, ale na druhou stranu je to zase nový úhel pohledu a svým způsobem to vlastně funguje.. Godzilla má prostoru dost (řekl bych, že v rámci průměru G-filmů jde o lehounce slabší průměr) a při jejim řádění (které je někde na úrovni "inferno") si člověk vzpomene na Anno/Higuchiho spolupráci na Giant God Warriorovi (nebo taky samozřejmě na NGE).. Za zmínku stojí i fakt, že přestože je Godzilla kompletně CGI, je animovaná tak aby působila jako loutka, či chlap v neforemném obleku, což je taky naprosto nový přístup, který ale nebourá tradici.. Osobně mám nutkání vpálit tam ze sympatií i tu pátou hvězdu..... uvidíme po druhé projekci.. EDIT po letech: Je to geniální! Napoprvé s eng titulkama mi v tom kulometném tempu dialogů uteklo dost jízlivého humoru, poměrně důležitých technikálií a diplomatických nuancí. Navíc jsem tenkrát viděl tu o cca 10min kratší verzi. Ta skoro dvouhodinová verze má myslím lepší dynamiku a na pár místech dění lépe navazuje a zapadá do sebe. Je to chytrý a vrstevnatý film, kde se katastrofická zábava kloubí s politickým dramatem a společenskou satirou. Annův anime rukopis to hrozně zvedá a obohacuje především v rytmu střihu a hravém vkládáním detailů do větších celků. Je cítit, že mytologie a celý koncept této Godzilly je promyšlený, s poměrně konkrétní vizí do budoucna. Tozn, že 1) Divák má pocit, že ta kreatura funguje na nějakých, sice absurdních, ale v rámci její existence jasně daných pravidlech. 2) Divák může být nekonečně zklamán, že pokračování se konat nebude (což je fakt škoda, protože alespoň nějaká animovaná minisérie ukazující další evoluční stádia Godzilly, kdy posledním měla být Godzilla jako omnipotentní bytost parametrů samostatného vesmíru, by mohla tento film krásně rámovat a zpětně povýšit i v očích kritiků)... Vedle prvního filmu (1954) je tohle nejlepší (nejoriginálnější, řemeslně nejzvládnutější a nejpromyšlenější) příspěvek do už skoro sedmdesátileté historie tohoto filmového fenoménu. (15.12.2016)

Film som videl na premiére tu v Tokiu. S priateľmi sme sa po jeho skončení zhodli, že namiesto názvu Godzilla by sa to malo volať KaigishitzuZilla (Kaigishitsu = konferenčná miestnosť) - nebojím sa s istotou vyhlásiť, že 90% z celého filmu sa odohralo v kancelárii niekoho, alebo v kdejakých konferenčných miestnostiach. Hranie hercov skostnatené, scény boli viditeľne a citeľne sterilne naaranžované (notebooky v kancloch na stoloch otvorené v rovnakom uhle), silený humor zo strany jednej z hlavných postáv ženského pohlavia, ktorá nás, cudzincov v publiku, pobavila aj "skvelou" angličtinou. Hudba detto - počas scén v kanceláriách absentovala úplne, najvýraznejšie sa prejavovala v scénach so samotnou godzillou. Logické chyby a nekonečná hlúposť postáv a komparzu, či samotného scenára taktiež nepotešili (hint: postaviť všetky tanky do radov na jedno miesto presne tak, aby na čo najviac z nich mohla godzilla niečo šľahnúť a bez námahy ich čo najviac odrovnať). Jednoducho hrôza, ľutujem každý yen, ktorý som za lístok zaplatil. (19.08.2016)

Nepredstaviteľné sa stalo skutočnosťou - Američania chápu fenomén Godzilly lepšie než samotní Japonci. Kým Edwardsova Godzilla bola nielen dokonalou poctou ale aj vyústením a posunutím ságy, tento japonský príspevok (prvý po viac ako desiatich rokoch) je nudným, repetitivným, nič nové neponúkajúcim príbehom, ktorý sme už toľko krát videli. Godzilla je tu opäť Zlo, opäť je tu prílišný dôraz na ľudí a bohužiaľ zase je tu Godzilla sama a jej protivníkom sú ľudia a veda. Čo je ale najhoršie, je spôsob, akým je film vyrozprávaný. Fukušima urobila svoje. Shin Gojira je údesne seriózny film nakrútený dokumentaristickým štýlom na odpornú digitálnu kameru a aj kvôli mizerným hereckým výkonom pôsobí až amatérsky. Byť Japonec, tak toto je pre mňa sklamanie desaťročia. (26.12.2016)

Po hodně dlouhý době zase japonskej kaiju film, na kterej jsem se podíval a k mojí radosti si to pořád udržuje takovej ten "jinačí" feeling oproti americkým monster filmům. A tohle - se svým pojetím Gojiry jako skoro hororovýho creepy potvoráka - mohla bejt neskutečná pecka. Stupňující se bezmoc, kde ještě víc než horovovej design Gojiry straší hororový množství byrokracie (ne)řešící, jak si s katastrofou poradit, se ale bohužel rozplyne na rádoby cool závěru, kterej v kontrastu vlastně dost realistických prvních dvou třetin moc nedává smysl a zbytečně film strhává dolů. Nemluvě o občas skvělý hudbě (např.: Gojira theme nebo destrukční sekvence) a občas hudbě, která je úplně mimo a chce bejt strašně cool, jenomže je absolutně mimo nastavenou atmosféru. (26.12.2023)

Godzira a jej vplyv na politicko - ekonomicke pomery a medzinarodne vztahy Japonska v 21. storoci. Toto by bol vystiznejsi nazov pre tuto vyslovene dizertacnu pracu o narocnosti riesenia situacie a komplexnosti rozhdovacich procesov v bezprecedentnej situacii zjavenia Godzilly na predmesti. Moj prvy zarez do japonskeho Godzira sveta nebol zly, ale predsa len toho politikarcenia tam uz bolo prilis. (03.02.2018)