Čipkárka

Čipkárka si ma získavala pomaly a postupne. Úvod ma moc neoslnil, no od momentu stretnutia sa tých dvoch naberal film po dramaticko-psychologickej stránke na sile. Záver už bol potom priam geniálny, a hlavne ako vystrihnutý zo života. Mal som to šťastie stretnúť v živote jedného človeka, ktorý mi povahou pripomínal Beatrice - tichá, krehká, utiahnutá, no láskavá a s veľkým srdcom. A presne ako bolo písané v tom výroku na konci - tu je hlavná trpezlivosť. Trpezlivosť, ktorá sa ale od týchto ľudí vráti desaťnásobne. Tiež si myslím, že nie je všetko len o inteligencii. Sú ľudia, čo sú inteligentní, no práve preto pre život vo dvojici nevhodní, a opačne... Chalan bol skrátka blbec. Nadpriemer. 80/100 (17.03.2017)

Takové zvláštní drama, které si totálně lidský příběh hraje tak nějak samo na sebe. Francouzská poetika je z tohoto filmu cítit na sta honů, ale osobně ji mám radši, když v ní pobíhají legendární tváře francouzské kriminálky, než dvě holky, které neví, co se životem a tak se zamilují tady, pak se zamilují támhle a ve výsledku z toho je velká světová ztráta. (08.03.2016)

Film, ktorý nám pekne krok po kroku predstavil aké to je, keď je vzťah nerovný. Vysokoškolák - intelektuál a jednoduché, obyčajné dievča. V podstate príbeh zo života, v ktorom jeden skončí na chvíľu smutný, že niekomu zlomil srdce a ten druhý to zlomené srdce nerozchodí. Možno v skutočnom živote majú tieto príbehy iné konce ... ktovie. (10.03.2016)

Ak si odmyslím pointu, film má svoje nevšedné estetické hľadisko a výraznú, takmer vznešenú poetiku, čo očaruje a pridáva mu na výnimočnosti, mňa však pôvab hlavnej hrdinky a jej postoje nemohli až natoľko nadchnúť ako mužského diváka (čo je, predpokladám, prirodzené). Nevedela som sa s ňou v jej pasivite a hlbokej uzavretosti stotožniť. Som iná, nechápala som ju. Mala vôbec nejaký názor? Používala aj rozum? Rozladila a zarmútila ma jej naivita v nemanželskom a sociálne tak rozdielnom vzťahu a absolutná, nerozumná a bezvýhradná odovzdanosť až po hrob (vlastne - až do blázinca). Znovu je to film o víťazstve citov nad rozumom. Bohužiaľ, so smutným koncom, ktorý sa dal predpokladať. Znovu je to vlastne o totálnej prehre, nešťastí, bezútešnosti...(veľmi silné ***) (21.08.2010)

Nechci bejt necitlivý a podléhat stereotypům, ale tohle je spíš takovej holčičí film:) Zas tak moc mě to nezaujalo. Příběh začíná v okamžiku, kdy si dvaadvacetiletá kadeřnice Beatrice/Pomme a její starší kamarádka spolu vyjedou z Paříže do normandského pobřežního letoviska, odpočinout si od trablů života ve velkoměstě. Beatrice se tam seznámí se starším mladíkem, socialistou Francoisem, který o ni jeví zájem, její starší kamarádka zase řeší rozchod s ženatým milencem, který ji odkopnul. (Ta její kamarádka je mimochodem strašně nesympatická). Po prázdninách je vše jinak. Beatrice a Francois spolu žijí, ale zpočátku idylická láska brzy narazí na problém třídního původu. Beatrice pracuje, Francois je student a ona nerozumí tomu, o čem se spolužáky diskutuje. On se zase za její nízké vzdělání a původ před kamarády stydí... Já teda nevím, jak vážná byla situace před 30 lety, ale zdálo se mi to těžko uvěřitelné, že by mělo sociální prostředí takový dopad. To prostředí, ve kterém se Francois pohyboval, bylo vážně divně vykreslené. Je možné, že to věrně popisuje situaci roku 1977, ale o dnešní společnosti to nevypovídalo vůbec. ___ Režie jsem si ani nevšimnul, takže byla zjevně neviditelná. Jen ten příběh mě až tak neuchvátil. Byl určitým způsobem chladný, celkově prostě nic pro mě. (17.03.2010)