Monstrum

Teskná romance o tématu umělec versus doba viděný mezigenerační optikou. Ruší melodramatické momenty s banalitou deště a úpornou hudbou Ze snímku se pak vyklube politický plakát s málo plynulými dialogy. Vedle sochaře (Jan Novotný) se objevuje jeho mladý asistent (Martin Kraus), což filmu dodává střet generací. Jeho dialog s Krausem jako platonickým ctitelem vyloženě srší erotikou i něhou bez nutnosti doteku. Vztahy mezi postavami a jejich konflikty jsou tezovité a pochopíme je jen když se vysloví nahlas.věčné téma umělec versus doba“. Účinnost Monstra spočívá v jeho střízlivě ztvárněné konkrétnosti. Obecné úvahy vynechává podobně jako autorské soudy; když hrdina v soustředěném podání Jana Novotného prohlásí, že „za každého režimu je lepší dělat než vzdychat, co by kdyby“, a pak si nad výtvorem uleví „vošklivý je to k zblití“, postihne v přesné zkratce celou absurditu. Úporná hudba zbytečně napovídá, co herci svým výrazem sdělí bez afektu. Třeba tichý způsob, jímž se Novotného světový sochař propíjí do nižších cenových skupin, je obdobně podmanivý jako souhra výpravy s kamerou, díky níž se žulová obludnost nad Prahou vyjímá současně velkolepě i velikášsky. Náladu dokresluje husicka a plány spolužáka na emigraci. Dávám70%. (30.09.2018)

Nemám televizi a málokdy přijdu do kontaktu se soudobou českou televizní tvorbou. Na tohle jsem se podíval na jutůbu, a byl jsem z toho docela zaražený. Amatérské - lepší slovo nenacházím. Snad nejnápadnější je neumětelství herecké. Kdysi, za bolševika, se taky kolikrát točily špatné scénáře, nebo byl slabý rozpočet, atd. atd., ale i v takových sračkách byli herci, kteří uměli hrát! Bolševik Josef Větrovec to politicky dotáhl až na národního umělce, a herci si z jeho "umění" dělali srandu. No jo, ale kdyby se na obrazovce objevil dnes, byl by skutečnou jedničkou... (11.09.2019)

Film, který by byl velice zajímavým a působivým dramatem v němž sebejistý autor je zničen svým vlastním dílem. Nebo politický thriller o tom, jak skupina umělců se dostala do křížku s politickým aparátem. Či melodrama o vztazích umělců na pozadí čistek 50. let a stavby jednoho uměleckého monstra. Takto samostatně mohlo být Monstrum opravdu kvalitním a krásným snímkem. Bohužel, snaží se být tím vším a bohužel kvalitativně klesá pomalu až k odpadu. Navíc technicky je snímek též na budu béčka, neboť střih má často problém navázat na další scénu či obsáhlé (některé) scény nemají dostatečný počet komparzistů. Jaký je výsledek? Unylé drama podle skutečné události, které je jen stínem možných kvalit, kterých mohlo dosáhnout. 50% (29.05.2017)

60% - Film to není úplně špatný, ale čekal jsem od něj víc. Osud hlavního hrdiny byl sledován s jakýmsi odstupem a tak trochu neosobně. Najednou jsme se dozvěděli, že pije, pak zas najednou si byli s ženou cizí, ale proč tomu tak bylo, jak k tomu (postupně) došlo, jsme se nedozvěděli. Jako kdybychom se dívali na leporelo starých fotografií a někdo nad nimi vzpomínal. Škoda nevyužitého potenciálu. (29.05.2017)

Názorná ukázka toho, jak by neměl vypadat film, respektive jak by v žádném případě neměl vypadat scénář a herectví. Nezajímavé postavy bez vlastností, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah, nevidíme, čím si prochází, protože o většině důležitých věcí, co se jim přihodily, jen mluví. Tím pádem je nám jejich osud úplně lhostejný. Dále nechápu zájem tvůrců zaměřovat se na dva naprosto nezajímavé mladé pomocníky (tragicky „zahrané“ Krausem a Polívkou ml.) a nevylíčit spíš atmosféru doby, narůstající tlak okolí na Otu Švece a jeho ženu. Což, jak jsem se domnívala, mělo být jaksi náplní děje. Padesát procent snímku tvoří archivní záběry z dob komunismu, což by bylo v pořádku, pokud by se jednalo o dokument, a ne o hraný film. Snímek ani přesto, že si to jeho tvůrci takto velmi usnadnili a ještě měli šanci provázat scény mezi sebou právě dokumentárními záběry, působí roztříštěně a vůbec nedrží pohromadě. Jedna událost pořádně nenavazuje na druhou, není vidět žádný postupný vývoj děje, ani postav. A co bylo asi vůbec nejhorší - neherectví, které předvádí drtivá většina osazenstva, je až pobuřující. Může mi někdo vysvětlit, jakou shodou náhod se k filmu dostali Kraus, Polívka ml. a Solaříková? První dva asi kvůli jménu, talent už dnes zřejmě není potřeba. Myslím, že většina lidí, které by tvůrci oslovili jen tak na ulici, by hrála daleko přesvědčivěji. Neschopnost výše jmenovaných, (ale i mnohých dalších v epizodních rolích) dát najevo emoce pomocí mimiky obličeje, intonace hlasu, či pouhé výslovnosti, je až neskutečná. Takže i přes dobrý námět je tento snímek špatný po všech filmařských stránkách, proto 1*. (29.05.2017)