L. A. - Utajené skutočnosti

Na počátku stáli tři policisté. Crowův Bud White, tvrdý chlap s dobrým srdcem a utilitaristickým přístupem k řešení případů, snaživec Ed Exley s tváří Guye Pearce hledající morální oporu v Kantovském systému a populární, zdánlivě nezainteresovaný Jack Vincennes, jehož roli stylizovanou na postavu Deana Martina dostal Kevin Spacey. Ztrácíte se už teď? Pak pro vás L.A. - Confidential bude napoprvé asi dokonalou změtí postav, jejich postojů a pohnutek. K hlavní trojici musíte totiž ještě připojit několik bývalých a současných policistů, dvě krásné ženy, jednoho novináře, prokurátora a tajemného milionáře. Každý z nich má v příběhu své místo, každý hraje svou více či méně kladnou úlohu (pokud znáte některou z knih Jamese Ellroye, asi víte, že pravděpodobnější je ono "méně") a pro mě tak nastává v detektivkách ojedinělý moment, kdy i při odhalení některých záporáků nedokážu odhadnout celou zápletku a všechny v ní namočené. Podobných kriminálek se třemi vyšetřovateli, z nichž každý následuje své vlastní stopy, aby nakonec došli ke stejnému cíli, moc neexistuje. (Osobně mě jen lehce mrzí, že se děj točí hlavně kolem rozdílů mezi Budem žijícím podle hesla "účel světí prostředky" a Edem lpícím úzkostlivě na předpisech a zákonech, zatímco mně nejsympatičtější Jack nemá tolik prostoru.) A moc neexistuje ani těch, které byste si mohli pustit vícekrát, a stejně z nich byli stále nadšení. A víte ještě co? Tenhle film má úžasný old school nádech. Není to jen kriminálka ze starých časů přizpůsobená modernímu divákovi, ale skutečně cosi, co mělo potenciál vzniknout i o půl století dříve. Oproti Scorseseho gangsterkám a veskrze jakýmkoliv ceněným kriminálkám let devadesátých po jazykové stránce nesmírně slušný film (slovo "fuck" téměř neuslyšíte), přitom ale s odvahou nasnímat mafiánské vraždy tak, že vypadají uvěřitelně a mají onen podmanivý nádech fotografií pořízených při policejních vyšetřováních v letech třicátých. A když navíc soundtracku dominuje mé oblíbené Ac-Cent-Tchu-Ate The Positive, je o nejvyšší hodnocení právem zaděláno. (02.01.2007)

Ve vzduchu jsem cítil vydírání, špinavý peníze, pach krve. Na jednu stranu je Hollywoodská továrna pohlcena sny a jindy jak v tomto případě spíše peklo na zemi co někteří musí vytrpět jen pro potěšení druhých a pro svůj vlastní sen. Strastiplné pátrání po tajnostech hollywoodského podsvětí L. A může začít sen, který se vám možná splní. (16.11.2011)

Velice pomalé a velice názorné. A velice černobílé (ale ne noir). Z jiné doby, kdy správní skauti ještě mohli napravovat svět a drakovi stačilo useknout sedm hlav, aby bylo všechno na chvíli v pořádku. Alespoň zdánlivě, pro klid svědomí. Že ty hlavy začaly ihned mnohonásobně dorůstat a zaplétat se, až se z různých draků postupně stal jeden propojený moloch, a že svět je na tom o dost hůř, než tehdy byl, se oni ještě nemuseli dozvědět, i když to možná tušili. Snad proto se na rozcestí rozdělili, že nebylo jasné, která cesta může vést k lepšímu světu: stanout v čele L.A.P.D. a snažit se policii zevnitř umravnit, vychovat draka, anebo odjet s bývalou děvkou do Arizony a otevřít si obchod s oblečením, aby se arizonský holky trochu naučily oblíkat. * Well, I don't know how the Arizona girls look like today, but you can for sure see the Rollo Tomasi guys everywhere. Therefore I have a strong faith the girls look just fine. *~ (14.04.2017)

Nemohu se vyhnout srovnáním s filmem Obvyklí podezřelí, kteří jsou dle mého názoru o laťku výš jak Hansonovo dílo. Zatímco u Singerovy prvotiny jsem byl napjatý po celou dobu a tleskal nad její pointou, zde jsem se zpočátku nudil a finální odhalení mne nechalo absolutně chladným. Za největší plusy snímku tudíž považuji vynikající dvojici Peace - Crowe a skvěle sekundujícího Kevina Spaceyho. Kim Basinger si moje sympatie bohužel nezískala, to samé platí pro nijak oslňující výkon Jamese Cromwella. Zkrátit o dobrou půl hodinu a určitě bych mířil s hodnocením výš. Takhle se pouze jedná o další odškrtnutý film ze seznamu místní topky. (04.11.2009)

Jednoznačně nejlepší film roku 1997. Skvělá stylová kriminálka z padesátých let s vynikajícími výkony Crowea, Pearce, Spaceyho a Basingerové (Oscar a Zlatý glóbus). Je to chytře napsané a bezchybně zrežírované. V tomto roce sice většinu cen vyhrál nevyrovnaný Titanic, ovšem já mám o vítězi v kategoriích film a režie jasno. Docela dobrá je i hudba Jerry Goldsmithe, který se vrací do dob Čínské čtvrti. (03.08.2003)