Čierne Vianoce

No, na klasiku žánru bych to teda neviděl. Snímek Black Christmas možná vznikl o čtyři roky dřív, možná přeslavný milník slasherového subžánru Halloween i inspiroval, ale to je asi tak všechno. Velmi nenápaditě natočený (ty věčné nájezdy a odjezdy kamery mě štvaly), scénáristicky nezajímavý (zvraty se daly očekávat hodně dlouho dopředu) a ne moc napínavý (no dobře, chvilkama možná) horor mě zaujal zejména přítomností krásné Oliviy Hussey (která byla bohužel pořád oblečená) a snahou o realističnost (což je věc, která slasherům chybí). Ale když jsou zrovna ty Vánoce, tak za tři. Jinak dvě a půl hvězdy. Leden 2021: Po 14 letech přehodnocuju - natočené je to docela nápaditě a atmosféra rozhodně nechybí, navzdory nebo možná díky plíživému tempu. Fajn to bylo. (24.12.2006)

Skvely slasher odehravajici se v divcim sesterstvu. Pokud jde o atmosferu, je tenhle kousek Boba Clarka jednou z nejlepsich vyvrazdovacek, jakou jsem kdy videl. Vanoce, podivne telefonaty, stylove vrazdy a tajemny zabijak - proste nadhera. Co je ovsem nejzajimavejsi (jak pise uz Quint) - tahle horrorova pecka vznikla v roce 1974, tj. 4 roky pred Halloweenem, ktery se ji v mnoha ohledech minimalne inspiroval (a Carpi to nijak neskryva). Skoda, ze podobne, v USA celkem slavne filmy, se u nas nikdy neukazou. Tenhle vanocni pohled k samotnym korenum slasheru totiz opravdu stoji zato. (24.10.2005)

VÁNOČNÍ TRIO 2/3 Zpočátku mě to dost chytlo a ta atmosféra mi přišla správně vyvážená a dostatečně poutavá, ale čím déle to trvalo, tím více se mi to zdálo utahanější a znovuzískalo si mě to až v posledních 20 minutách, které mi ale zase pokazil klasický hororový závěr a úplně nelogické chování hlavní hrdinky (a pokud jste jedni z těch, kterým strašně vadí rozebíraní logiky chování postav v hororech, tak vězte, že takhle by se nikdo nezachoval ani pod vlivem šoku ze situace). Špatné to nebylo, na rozdíl od jiných slasherů to aspoň má nějakou silnější atmosféru, ale stejně mi to celkově přišlo jako celkem průměrný horor, který ale měl na víc a docela by na to stačil i jiný konec. Takhle nemám potřebu to vidět někdy znova a bralo mě to zhruba stejně, jako Halloween od Carpentera, u kterého sice chápu, že je stejně jako tohle základní kámen všech slasherů, ale proč bych jen kvůli tomu měl adorovat něco, čeho se dneska točí mraky a vypadá to úplně stejně... Jinak si nemůžu pomoct, ale ke konci jsem z toho měl pocit, jako bych koukal na film od Fulciho, který ale má lepší scénář a odehrává se v USA. 3* (24.12.2022)

Tichá noc, svätá noc, všetko spí..........natrvalo a to pod tvrdou rukou hlavného sviatočného uspávača, ktorý sa zhostil toho roku úlohy patróna Vianoc. Jeho dobrota – sladké verše a emotívne príhovory po dráte telefónnej linky, kryštálový jednorožec a prítulnosť z neho robia šialeného škriatka zavŕtaného vo veľkom dome ako roztoč. Ale teraz už úplne vážne. Výhodou Black Christmas je oproti žánrovým kolegom inteligentný prístup v budovaní atmosféry, herci na úrovni (na čele s Johnom Saxonom a sladkou žienkou Margot Kidder). Hneď od začiatku je vidno, že režisér drží film pevne v rukách a nič neodflákne. Ale zas plný počet to nie je. Takže horor s pár počtom mŕtvych a bez nechutností, zato však atmosferický, milý a miestami zábavný (dialógovo a to zámerne). (24.07.2008)

Tie roky sedemdesiate... Neustále mám potrebu sa k nim vracať. Neustále mám potrebu hľadať a bádať v tejto kinematografickej dekáde. Predovšetkým v jej žánrovej oblasti. Pre ten nervózny pocit vyvierajúci z neustálej minimalistickej ponurosti, ktorá súčasné horory z veľkej diaľky obchádza. Čierne Vianoce mi toto tvrdenie určite nevyvrátili, ba práve naopak, utvrdili ma v ňom dosť razantným spôsobom. V tomto, údajne prvom slasheri, natočenom štyri roky pred Carpenterovým Halloweenom (ktorého všadeprítomnú podprahovú stiesnenosť pri všetkej úcte nedosahuje) je neustále prítomná snaha o inovatívne postupy, či už štylistické alebo naratívne. Sedemdesiatkovo oldschoolová, atmosférická a mrazivá záležitosť, vyniká aj vďaka takmer permanentnému udržiavaniu jednoty miesta a času, premysleným aplikovaním krížového strihu a racionálnemu jednaniu hlavnej hrdinky v podaní prekrásnej Olivii Hussey. Avšak skôr ako o slasher ide z môjho pohľadu o hru s divákovými očakávaniami a rafinovane strategickú prácu so zámerne zavádzajúcimi náznakmi. Približne v polovici filmu je nám jednoznačne predložená jedna verzia, podľa ktorej vrahom môže byť ten, o kom si to až do konca všetci myslíme. Avšak túto zdanlivo jednoznačnú interpretáciu postupne nahlodávajú pochybnosti. V závere je totiž naznačená hypotéza, že tou osobou nemusí byť vôbec ON, čiže TEN, o kom nás rozprávanie už dobrú polovicu filmu úmyselne presviedča. Môže ísť o postavu úplne odlišnú a neznámu, ktorú poznáme iba skrz hľadisko ústrednej hrdinky, čiže ju len počujeme cez telefónnu linku a až do konca o ňom vieme to, čo aj ona, teda absolútne nič, môže ísť o niekoho, s kým subjektívnou kamerou ihneď v úvode vojdeme do podkrovia internátu a celý čas tam s ním prečkáme. V tomto prípade ide o rozprávanie s otvoreným koncom a zabíjanie s krásne nemotivovaným pozadím, v ktorom sa režisérovi naviac podarilo podať obžalobu bezradnosti policajných zložiek pri pátraní. Som za obe možnosti interpretovania, avšak vzhľadom na to, o ako obrodný film v rámci svojho žánru ide, sa viac prikláňam k druhej alternatíve výkladu so zdanlivým happy endom a neuzatvoreným rozprávaním s neodhalenou totožnosťou psychopata (zvonenie telefónu v záverečnej titulkovej sekvencii tejto možnosti vyloženia príbehu len „nadržiava“). Z Boba Clarka sa mohla vyvinúť silná režisérska osobnosť s identifikovateľným rukopisom, nebyť jeho presedlania k filmom čisto rodinného zamerania. Vianočný príbeh, ktorý spustil túto vlnu, je ešte výborným navrátením sa ku klasickému Hollywoodu, no svojimi poslednými príšernosťami natočenými pre televíziu, dobrovoľne rezignoval. 80% (19.03.2012)