322

Macháčkovy a hlavně Abrhámovy pokusy o slovenštinu mi nedělají úplně dobře. Macháček jednu chvíli přejde i do češtiny, takže je možné, že jeho doktor je Čech žijící na Slovensku. Ale to je to jediné, co bych filmu o naději i beznaději plnému symbolů a náznaků mohla vytknout. Bála jsem se, že dostanu tklivý příběh o umírání, ale opak je pravdou. Dušane Hanáku, tleskám! (27.04.2023)

Život člověka je anabází mysli za poznáním definice bytí. Přicházíme, odcházíme. Nacházíme, ztrácíme. Jen vydrancované útržky, obehnaný prostor bez zřetelných argumentů. Odežeňme stíny, kterými jsme živeni. Vyplenit je třeba strach, jenž usadil se v člověku jako pomyslná hradba, těla bez hlav. Potřebný vrh ve vleku metafor, přidané palivo alegorického přemýšlení, kolážovitost síly, provinění. (25.06.2016)

Panoptikum bratislavských postavičiek, ktoré pozostáva z predabovaných českých hercov a poľskej herečky (čo ale nevadí, však to robil aj Jakubisko), bolo trezorovým filmom, nielen pre podozrivú nejednoznačnosť príbehu. Ide tiež o rafinovanú kritiku režimu, kde sa nerieši typická nesloboda, skôr nezmyselnosť vtedajších inštitúcií. Od vrátnice, ktorá stratila aktovku. Cez nemocnicu, ktorá nechce prezradiť diagnózu. Až po cintorín, ktorého správca nevie nasmerovať ku správnemu hrobu, tak ponúkne hrob s podobným menom. V spiatočníckych zákutiach tejto spoločnosti sa tvorcovia snažia nájsť zmysel bytia. Naschvál nepíšem zmysel života, lebo nejde ani tak o metafyzické veci, ako o zmysel majetku, vzťahu, zamestnania, ... Najslobodnejší je chalan z ulice Brčkavý, ktorý nič nemá, ani nič nepotrebuje. Ľahko si získa pozornosť ostatných, lebo protiklady sa priťahujú. A to aj robí film zaujímavým. Všetky tie tváre v dave, miznúce a znovu sa objavujúce, ako objekty pod snehovými vločkami. (13.10.2022)

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) (28.02.2012)

Dušan Hanák vo svojom ranom filme potvrdil svoj príklon k dokumentárnemu filmu. Jeho takmer bezpríbehový film je mozaikou choroby človeka v chorej dobe. Zdanlivo nesúvisiace obrazy a zriedkavé dialógy majú výpovednú hodnotu najmä pre divákov, ktorí túto dobu zažili. Pre mňa boli osobitne cenné zábery ľudí, domov, ulíc a života v mojom rodnom meste. Ale ani pri najväčšej snahe a pri mojej obľube neskorších Hanákových filmov nemôžem dať viac ako tri hviezdičky. Nevysvetlenou otázkou ostáva pre mňa obsadenie väčšiny úloh českými hercami, vrátane úloh epizódnych, pričom ich nedabovanie bolo rovnako nepodarené, ako dabovanie. (10.12.2015)