Policajná inšpektorka

Z mého pohledu jednoznačné zklamání, především ve zpracování. Námět i zápletka jsou zajímavé, ovšem bloumající inspektorka bez důrazu a tahu na bránu, to bylo vysloveně žalostné. Vůbec mě to nevtáhlo do děje a spíše jsem postavy pozoroval a doufal, že film nabere na obrátkách. Ovšem nestalo se, bohužel. (06.07.2009)

Při hodnocení tohoto filmu bych rád poukázal především na rozdíl mezi samotným tématem (a příběhem) a jeho zpracováním; mezi tím, co autor "chtěl říct", a tím, "jak to řekl". Zatímco téma je stále velmi aktuální a nezpochybnitelně vážné (z hlediska obecně platných morálních norem), film jako takový působí příliš sterilně, nudně, bez jakéhokoli výraznějšího přesahu. Od začátku do konce je divák s autorem ve shodě v tom, že to, co se děje, je hnusné a zavrženíhodné. Příběh se odvíjí v poklidném (vlastně až příliš poklidném) tempu; divák po rovnoměrném přísunu informací skládá celkový obrázek zločinu a sdílí s hlavní hrdinkou frustraci z marnosti boje s mocnými. Problémem však je onen pravidelný rovnoměrný přísun informací a indicií... To zabíjí jakékoli napětí a redukuje film na dokument. Všechno je příliš doslovné (vše je řečeno, nic není ponecháno na divákovi). Pokud jde o zjišťování pravdy, policejní inspektorka prochází vyšetřováním velmi hladce (pokaždé se najde někdo, kdo něco ví a - hlavně - řekne to) a jen pokud jde o to uplatnit zákon, tu a tam se náhle zjeví nějaký klacek pod nohama (který má zdůraznit marnost jejího boje s mocnými a jejich služebníky). V dobré víře ukázat na špatnost a odsoudit ji však dochází k hrubému podcenění divákových schopností: Průměrný divák ví o existenci dětské pornografie, ví, že mocní rádi zneužívají svého postavení a že lidé ze strachu o svůj vlastní klid s nimi ochotně kolaborují. V tomto film prostě nepřináší nic nového, a aby mohl na diváka silněji zapůsobit, měl by trochu víc pracovat s dramatičností a divákovou fantazií a méně užívat stereotypy. Navíc kromě Miou Miou (která byla snad ve všech scénách a která film drží) naprostá většina herců hrozně přehrávala. Policejní komisařka mi tím zpracováním trochu připomněla film Pravý břeh, levý břeh, se kterým má podobné téma (dobro vs. zlo - reprezentované mocnými) i ono televizní zpracování bez šťávy. (20.05.2011)

Začarovaný kruh absolutní frustrace. Film o zametání špíny pod koberec. Ano, to jsou přesně ty příběhy o velkém spiknutí, u kterých víš, že to nedopadne nijak, protože v hlavní roli není Belmodo, kterej by na konci všechny ty hajzly odprásnul. Zkrátka když se někde děje nějaká strašlivá nespravedlnost a člověk neví, jestli se má rozskočit vzteky nad bezmocí hlavního hrdiny nebo jestli se má vztekat na hrdinu, protože je až takhle bezmocnej. Tím se tedy uzavírá kruh absolutní frustrace a s konečnými titulky bych nejradši vyskočil a běžel do nejbližšího lesa vlastní hlavou rozštípat nějakej pařez. (16.10.2023)

Půvabná Miou-Miou se mi v roli čestné policejní inspektorky zamlouvala, sedlo jí to a mně se líbila.. Jinak se jedná o pocitově docela nepříjemné kriminální drama, týká se totiž malých dětí a jejich zneužívání, což mě dost drtilo.. Pochvalu zaslouží všichni zúčastnění, herecký ansámbl výborný, natočené je to pěkně a atmosféra houstne až do hořkého finále.. (08.10.2023)

Civilní kriminálka bez honiček a střílení, zato však s atmosférou. Civilně zpracovaný kriminální film o tom, jak nepoddajná policistka vyšetřuje padni komu padni a jak to nakonec dopadne. I když to určitě není špička žánru, strávíte u obrazovky docela napínavé chvíle a můžete se zaujetím fandit dobru, bude to potřebovat. Zbytek napsal komentátor Sud a k jeho poznámkám nemám, co bych dodal. (21.08.2010)