Ja milujem, ty miluješ

Trefné zachytenie socialistickej bezvýchodiskovosti (až tak že film skončil v trezore), čo je mi samo osebe veľmi sympatické, aj množstvo jednotlivých detailov a momentov s tradičnou Hanákovskou poetikou sa mi páčilo, akurát samotný príbeh akoby vyznieval trošku do prázdna, neujasnene tápal (narozdiel od napr. takých Ružových snov). Ak to bol cieľ, tak u mňa asi príliš nezabodoval, rovnako ako Janžurovej smiešna slovenčino-čeština. 3,5* (25.12.2018)

Vůbec jsem nečekal, že by mě mohl takový víceméně jednoduchý romantický příběh až tak moc sednout. Tady se to ale fakt povedlo, jelikož se Hanákovi povedlo vše podat tak povedeným způsobem, že to na mě nepůsobilo přehnaně, ale naopak uvěřitelně a dokázalo to u mě vyvolat silný zájem snad o všechny postavy. Navíc i ten děj se tu zajímavě vyvíjí, je to skvěle natočené (a občas i mírně poeticky) a má to podmanivou atmosféru, ale ta realističnost děje a postav se mi na tom fakt líbí ze všeho nejvíc. To je pak radost sledovat, i když je to celé docela depka - ale přesně taková depka, která není uměle vykonstruovaná a člověk jí věří. To pak (aspoň na mě) má ten správný dopad a sílu a to mám na těchto dramatech nejradši. A Ja milujem, ty miluješ je pro mě určitě jedno z těch dost povedených. Ne bezchybných, pár mínusů v tom vidím a taky mi chvilku trvalo, než jsem se do toho dostal, ale pak mě to postupně poměrně dost dostalo, Hanák u mě opět zabodoval. Silné 4* (25.09.2021)

Konečne som sa dočkal. Netuším, prečo som sa k tomuto výnimočnému filmu dostal až teraz. Filmy Dušana Hanáka sú mi bližšie, ako filmy porovnateľných slovenských filmových režisérov. Film ma uchvátil svojou autentickosťou a presnosťou vo výbere vhodných typov hercov. Ďalším kladom boli dobré dialógy, ktoré napriek ich úspornosti dotvárali mozaiku bezútešného života v istej dobe na istom mieste, kde žijú svoje nenaplnené životy mnohí ľudkovia, ktorým sa darí unikať z ubíjajúcej všednosti iba pri poháriku alebo v ticho vyslovovaných túžbach. Záver vyjadrujúci rezignáciu prispel k tomu, že súdruhovia nemohli pripustiť, aby takéto dielo ohlupovalo náš pracujúci ľud veselo budujúci vyspelú socialistickú spoločnosť. Našťastie doba už pomaly spela k tomu, aby odovzdali žezlo novým, sofistikovanejšie kradnúcim nasledovníkom. (14.01.2017)

Depka, kam se podíváš. 1) Nedivím se normalizačním cenzorům, že film uložili do trezoru. Syrový naturalismus chmurných a bezvýchodných perspektiv nebyl to, co si budovatelé reálného socialismu přáli vidět. Celková kultura života, děsivě působící pracovní (nejenom) prostředí, všudepřítomný chlast. Ne, že by podobné filmy nešlo točit i dnes. Jenom v podmínkách liberální společnosti by neskončily v trezoru, ale kdesi v zapomnění artových kin a festivalů._____ 2) 51letý Varšavan Roman Klosowski byl výstižně nechutný. 39letá výborná Iva Janžurová předvedla, že umí i vážné a smutné role. 26letá Věra Bílá zatím toho moc nenazpívala, ale vzhledově nezklamala. 26letý budoucí režisér Juraj Nvota (Jaro, který vykrádá zásilky) byl pěkný a 36letý Srb Milan Jelič (Pišta) ve své ojedinělé herecké příležitosti (jinak byl také režisér) taky nevypadal ani nehrál zle._____ 3) Za zmínku stojí roztomilá českoslovenština Ivy Janžurové._____ 4) Kam se dali té ostatné mačky? Utopili? To by som já nemohla. Lopatou po hlave a zakopať. (24.05.2016)

Ja milujem, ty miluješ volně navazuje na Hanákův předchozí film Ružové sny. Mladý pošťák z Ružových snů (Juraj Nvota, který se objeví i v Ja milujem, ty miluješ ve v podstatě totožné vedlejší roli) se dostává jako starý mládenec do krize středního věku (skvělý Roman Klosowski, známý spíš z chlapeckých rolí z polských filmů konce 50. let). A jeho hledání a tápání ho stojí mnoho úsilí a musí si mnoho vytrpět, aby dokázal vyhrát. Ošklivý, špinavý, pochmurný a neradostný film o osudech malých lidí, kteří chtějí jako každý jiný prožít plný život. Kvůli příliš pesimistickému vyznění byl film hned po dokončení uložen do trezoru a premiéru měl až roku 1988, přičemž hned v roce 1989 za něj získal Dušan Hanák v Berlíně Stříbrného medvěda za nejlepší režii. (07.01.2008)