Réžia:
Hal HartleyScenár:
Hal HartleyKamera:
Michael SpillerHudba:
Hal HartleyHrajú:
Thomas Jay Ryan, Parker Posey, Kevin Corrigan, Liam Aiken, Nicholas Hope, Christy Carlson Romano, Rachel Miner, Valorie Hubbard, Fay Ann Lee, Toy Connor (viac)Obsahy(1)
Simon Grimm je popelář a jeho život je zhruba tak zábavný a naplňující jako jeho zaměstnání. Práce ho moc nezajímá a od svých sousedů sklízí jen opovržlivé pohledy, urážky a slovní výpady. A aby toho neměl na krku málo, musí se v rodinném domě starat ještě o svoji chronicky depresivní, na prášcích závislou matku a o sestru Fay, která se až příliš ráda baví a na celý svět nahlíží především jako na jednu velkou šanci, jak si s kýmkoli užít v posteli. Jinak řečeno Simon Grimm nemá mnoho důvodů ke štěstí. Ale jeden se již brzy objeví, přičemž jeho zvěstovatelem se má stát odnikud se vynořivší egomaniak, uřvanec a povinnou cigaretou a pivem vždy vyzbrojený svérázný salónní intelektuál Henry Fool. Právě tento rádoby spisovatel, který se momentálně nemá kam vrtnout, totiž v Simonovi objeví talent, s nímž by u tohoto chlapíka jen málokdo počítal. Aniž by se to dříve projevovalo, Simon dokáže psát vynikající verše. A s pomocí Henryho a internetu se to zanedlouho dozví celý svět. Spolčení zamlklého a nadaného s výřečným, ale bez talentu však nemůže vydržet věčně. Komediální drama, jež se na festivalu v Cannes dočkalo ocenění pro nejlepší scénář, natočila v roce 1997 hvězda americké nezávislé kinematografie Hal Hartley. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Desperát/bohém bukowského střihu začne bydlet ve sklepě zakřiknutého popeláře, ve kterém objeví literární talent (a aby dostál svému archetypu, tak mezitím stihne ojet jeho sestru i matku). Ambientní flow příležitostně protnutá nízkým humorem či vysokou krásou, která v tom dlouhém plynutí nenápadně roste, houstne a omotává se kolem vás. Podivínské se mění na blízké. Poetické dílo o poezii a tvorbě, o promarněných i využitých šancích. Hal Hartley mě dostal už během "Trust", ale tohle je ještě lepší. Jsou filmy a pak jsou "tyhle" filmy. ()
Na konci filmu jsem přemýšlel, o kom vlastně byl víc. O Henrym Foolovi nebo o Simonu Grimovi? Konfigurace v níž se zpočátku nacházejí se převrací pozvolna a skokem. Tzn. nejprve pozvolna (Simon začíná mluvit, sám číst, žádá Henryho o doporučení u vydavatele) a pak najednou přijde skok. Což mě přivádí k Hartleyho práci s časem. Ten je takřka homogenní, téměř nepoznáváme den od noci (resp. to, že byla: noc se nám dává poznat pouze tak, že Simona najednou Henry budí a my si uvědomujeme, že je ráno) delší časové odstupy jsou od kratších nerozeznatelné jinak než např. stupněm těhotenství Fay nebo růstem dětí (nekoná se žádné "o sedm let později"). Prostor je zase prostorem-komunitou. V protikladu k negativnímu elementu násilnického Warrena a jím podporoveného pravičáckého kongresmana Feera (fear?) je podpora místního kněze, korejského majitele obchodu a dokonce i Henryho kurátora (kteří všichni na konci pomáhají Henrymu utéct). Stále nevím o kom byl film víc. Ale rozhodně je to víc než obyčejný film. ()
Nedokázal som tento film dopozerať v jednom kuse. Rozčuľoval a nudil ma súčasne. Rozčuľoval ma najmä Henry Fool. Málokedy mám možnosť vidieť takého parazitujúceho, lenivého a neschopného hajzla, ako v tomto filme. Simon je zasa pre mňa rovnako neuveriteľná postava, ako Will Hunting, i keď písanie básní je uveriteľnejšie, ako riešenie matematických problémov. Keď k tomu pripočítam vražedne pomalé tempo, mal som čo robiť, aby som to v polovičke nezabalil. Je mi jasné, že tak ako v Lebowskom, i tu si odpor k stvárnenej postave odnáša film, ale nemôžem inak. ()
Myslím si, že filmy tohoto typu, pokud nezačínají převládat, tvoří již značnou část "kinematigrafického pokladu". Vyznačují se (pokud možno) originálním příběhem, sociální a kriminální zápletkou (přičemž policie a úřady jsou spíš už jen karikaturami), od plic vedenými dialogy s nadměrným (tj. často zbytečným) využíváním exkrementálního výraziva, konzistentně vedenou režijí a kamerou (která má ovšem pouze svůj přísně vymezný prostor). Pozn. 1: Nedávno jsem viděl o 20 let novější film, "Tři billboardy kousek za Ebbingem ", a obecně mi to připadlo dost podobné, podobné sdělení, podobný styl, již určitá manýra. Pozn. 2: Jako hřáči kulečníku je pro mě Henry Fool koulí č. 1, která se zastaví a předá energii kouli č. 2, přičemž koule č. 1 je samozřejmě stále ve hře. Pozn. 3: Do scénáře by se možná hodila i rýmovánka z dnešního tisku: " Obří slalom žen / byl kvůli větru odložen". Třeba při hře na správné a falešné příkazy "Simon Grimm Says". Pozn. 4: Opravdu jsem nechtěl tento film nijak zlehčovat, stalo se to nějak přirozeně, spontánně... ()
Jsem rád, když mě film, od kterého nic nečekám a jehož kvalitám ani příliš nevěřím, dokáže zaujmout natolik, že mi 140 minut, což je délka tohoto filmu, připadá jen jako nějaká velice krátká chvilka, kterou jsem prožil opravdu užitečně a na kterou budu rád vzpomínat ještě dlouho poté, co tato "chvilka" již dávno skončila. A to je přesně případ tohoto filmu, od kterého jsem skutečně nic nečekal a u kterého jsem dokonce nevěděl, jestli se na něj mám vůbec podívat, protože kolem půlnoci, kdy Henry Fool v televizi začínal, bývá už má mysl hodně otupělá. Ale zkusil jsem to a vyplatilo se. Už od začátku to bylo hodně zajímavé, scénka s políbením zadnice pro mě asi ještě dlouho zůstane jako jedna z těch kultovních a nezapomenutelných. Zajímavý nápad je zde prostě doveden až do konce a pan režisér Hartley vyždímal z námětu naprosté maximum a nic nevynechal. Kromě zajímavého příběhu film ale nabízí také zajímavé a kvalitní herecké výkony. Thomas Jay Ryan, Parker Posey i James Urbaniak excelují a i díky nim to byl jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, který budu mít ve své paměti ještě hodně dlouhou dobu. Filmu nemám absolutně co vytknout a snad jen ještě dodám, že už se začínám těšit na volné pokračování s názvem "Strach Fay Grimové", které bude doufám neméně zajímavé a atraktivní. Tady není nad čím váhat, uděluji po zásluze pět hvězd. ()
Galéria (19)
Fotka © Sony Pictures Classics
Reklama