Barani

Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. (02.04.2016)

Berany berany chadržč! takto by se dala zjednodušeně charakterizovat oblíbená dětská kratochvíle, kdy už nás nebavilo si cpát nejrůznější předměty do chřtánu a namísto toho nebylo nic kouzelnějšího než do sebe narážet hlavou. Bratři jsou úderníci a pořád do sebe narážejí ve svých názorech. Až základní láskyplné pouto k jejich životnímu poslání je opětovně zblíží. Film krásně ukazuje jak jsou Islanďané spjatí s přírodou, ukazuje drsnost krajiny, ale i správné lidi na správném místě. Je to minimalistcké dílo, které dost možná vynikne pouze na plátně a pouze v dobrém rozpoložení. Poté si tento všední příběh nevšedně vyprávěný jistě užijete. (23.11.2015)

Ovco-sociálne drama riešiac nielen holú existenciu chovateľov, ktorí sa musia vysporiadať so zákernou chorobou oviec, ale najmä niekoľko desaťročí pretrvávajúci konfliktný vzťah medzi dvojicou súrodencov, ktorí sú napriek všetkému na sebe závislí. Verím, že niekomu tento snímok sadne, no na mňa akoby pôsobil príliš "obyčajne", a až na záverečnú desať minútovku bez vyvolania minimálnych emócií. "Rams" pôsobí veľmi reálne, a keď k tomu prirátam nekompromisne "ostrú" prírodu, musím sa zamyslieť či život statkárov na Islande v porovnaní s tými našimi predsa len nie je náročnejší (uvažujem - strieľam do vetra). (04.05.2016)

„Život ovce je závislý od pastevce, jeho těžké práce a vytrvalosti. Pokud je ovce šťastná, slunce hřeje a všemu žehná. Pokud je ovce nešťastná, je noc temná a zrádná.“ A tenhle proslov je pro film fatálnější, než se může na první pohled zdát…Nemluvit spolu více než 40 let, to úplně nesvědčí o vřelém a láskyplném bratrském vztahu. A Gummi na tom neplánuje nic měnit, tím spíš, když se jeho bratr Kiddi rád napije, ustele si venku na sněhu a mrazu, nebo si jde večer procvičit střelbu, to, aby člověk chodil radši spávat do sklepa. A za sourozencem posílal raději jen psaníčka prostřednictvím psího pošťáka. Dokážou však bratři kvůli sdílené tragédii najít společnou řeč? Poněkud odtažité islandské drama, které mě však pomalu, postupně dokázalo vtáhnout do sebe. A já si u toho navíc užíval ještě krásný vizuál, pár černohumorných míst (vede nabírání ožralce buldozerem) a minimalistické herectví hlavních představitelů. To jsem ovšem ještě netušil, jak moc mě k mému překvapení emocionálně sejme závěr, který kvalitu filmu ještě zvedá. Dávám solidní 4*. (22.11.2020)

Dva berani chovaní berany a čtyřicet let se spolu nebaví, dokud je k tomu nedonutí infekce, která napadne jejich sousedící stáda. Poetické drama o bratrech, které těží z minimalistické poetiky, strhující krajiny, výtvarné kamery stoupající hvězdy Sturly Brandtha Grøvlena, úsporných hereckých kreací vousatých osamělců a typické islandské weird exotiky. Dojíždí naopak na snahu o spojení naturalismu / symbolismu v závěru, který vyznívá poněkud otravně didakticky a školácky. Ale jinak s ohledem konkurenci skandinávských uzavřených dramat Berani rozhodně pod reflektory Cannes patří. [Cannes2015] (19.05.2015)