Réžia:
Grímur HákonarsonScenár:
Grímur HákonarsonKamera:
Sturla Brandth GrøvlenHudba:
Atli ÖrvarssonHrajú:
Sigurður Sigurjónsson, Theódór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jón Benónýsson, Gunnar Jónsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Þorleifur Einarsson (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Kiddi pije a rád strieľa. Gummi nepije ani nestrieľa. Sú to bratia, ktorí spolu neprehovorili už 40 rokov ani slovo a jediné, čo majú spoločné, je láska k ovciam. Jedného dňa Gummi získa podozrenie, že Kiddiho výstavný baran je nakazený smrteľnou chorobou - klusavkou. Nad rodinným plemenom oviec, životnou pýchou oboch bratov, sa začnú sťahovať mračná. Film citlivo zobrazuje bratské puto, ktoré aj po desaťročiach vzájomných nezhôd zostáva silné. Nechýba mu nič, čo majú fanúšikovia islandských filmov radi: surové prostredie, irónia a absurdný humor, umelecký včlenený do žánru drámy. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (96)
Film je takřka identický s příběhem Tří bratří, kteří pokořili smrt a ve své zpupnosti se smrtí nechali dostihnout. V tomto příběhu se však vyskytují pouze dva bratři a smrt v podobě kulhavky u Ovis ammon (čeleď turovití). Kdo by byl býval řekl, že jedna hloupá soutěž ve výšce v kohoutku rozkmotří celou vesnici a současně způsobí odklízení mrtvol bagrovou lžící?! 69 % ()
Fantastický film. Na Beranech je obdivuhodné, jak snímek vede diváka, jak postupně informuje a jak pracuje s emocemi. Proto nečtěte synopsi! Člověk si říká, že už ho málo co překvapí a pak bum - tohle se mnou přímo otřáslo. Pravděpodobně nejúčinnější propojení typických atributů severské kinematografie: melancholie + suchý humor, jaké jsem doposud viděl. ()
Velice kvalitně zvládnutý snímek, který si svůj žánr vzal opravdu k srdci. Hlavní herecká dvojice je velmi příjemným zpestřením a spolu se svými berany dokáží zaujmout. Příběh odehrávající se pouze mezi sousedícími chatrčemi je též zajímavý, ale chybí mu spád či více zvratů a překvapení. Vložením několika opravdu vtipných a upřímných scén Berani dostali opět menší náboj, ale absence výraznější hudby či většího elánu filmu ublížila. [65%] | 50th KVIFF ()
Vyvolávání dojetí, level mučení kanárka. Sledovat dva zarostlé stařešiny, které je místy těžké rozeznat od jejich bečících chráněnců, jak přicházejí o všechno, čemu jim v životě záleželo a čemu rozuměli je trochu jak hodinu a půl koukat na Atreje, kterýmu se topí kůň v bažině (AKA dětství v píči. Dík Petersene). Ona strohost a první signální celé zápletky je ale zase na druhou stranu poměrně záslužná, protože širší výpověď bych v tomhle asi nepřežil. Těší mě, že je to přízemní, těší mě, že je to v první i poslední řadě "pouhé" vyprávění hezkého a smutného příběhu. ()
I po čtyřiceti letech lze konečně zjistit, koho že já na tom světě vlastně mám. Žijí vedle sebe, v žilách jim koluje stejná krev ale nikdo pro ně není vzdálenější než ten druhý. Patří tam a nikam jinam. Do údolí pod majestátními horami. Zůstávají a za všech okolností bojují. Každý po svém i společnými silami. Nádherně poklidné drama s humorem, ke kterému je potřeba spousta tekutin, ale také velmi silným závěrem, který podtrhuje vynikající režii. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (1)
- Film se natáčel na severu Islandu poblíž okružní silnice 1, a to v oblasti mezi Akureyri a jezerem Mývatn – na farmě Mýri. Farma je samém konci silnice 842, ta od farmy pokračuje jako F26 a vede přes centrální vysočinu dál na jih, kde se po cca 280 km (už jako silnice 26) kousek za obcí Hella napojuje na silnici 1. V blízkosti farmy se nachází vodopád Aldeyjarfoss. Most přes řeku Skjálfandafljót (čtvrtá nejdelší řeka na Islandu), který se ve filmu objevuje, spojuje silnici 842 se silnicí 844. Osídlení zdejší oblasti v údolí Bárðardalur se řadí mezi nejstarší na Islandu. (Gabretta)
Reklama