Proč posedl amok pana R.

Typický Fassbinder. Jeho přístup k tématu a k jeho hrdinům připomíná vtip, kdy přijde chlapeček k lékaři s velkou oteklinou a lékař se soucitně ptá: "Sedla včelička, sedla?" A chlapeček odpoví: "Sedla, ale štípnout nestačila. Majznul jsem ji kladívkem." Nutno říct, že jedna rána Fassbinderovi nestačí, a tak stejně jako pan Raab mlátí kolem sebe hlava nehlava do všeho, co chce kritizovat, jeho cíle jsou celkem čitelné, je to konzumní společnost, ritualizovaná úmorná všednost a banalita existence průměrného příslušníka střední vrstvy, který se bojí vyčnívat. Na druhou stranu, co může Fassbinder nabídnout jako protiváhu? Homosexuál, který nikdy neměl potřebu a nebyl vystaven nutnosti starat se o vlastní rodinu, vyzkoušel kdejakou drogu a ve své nezávislosti se opíral o jistoty německého sociálního státu. Hanna Schygulla, jejíž postava má být svobodomyslnou protiváhou pana R., je obrazem právě takového pozérství. Je lehké být svobodný tam, kde nejsem spoután žádnými závazky. No a vyústění příběhu je neobyčejně přepjaté, takový Volný pád dokázal s motivem člověka, který se dostal na hranu, pracovat daleko důvěryhodněji. Kdyby se každý snažil řešit únavu ze stereotypu způsobem, jako pan R., moc by nás záhy nezbylo. Nutno uznat, že zachycení pracovní a rodinné rutiny Fassbinderovi jde, jenže např. Kancl se s tím dokázal vypořádat elegantněji a s humorem. Celkový dojem: 50 %. (16.11.2009)

Geniální existencialistické drama, ve kterém Fassbinder předběhl svým „anti-narativním“ přístupem Michaela Hanekeho o 24 let (viz můj komentář k filmu 71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls). Zprostředkovaný pocit narůstajícího hnusu, trapnosti a životní upatlanosti, který (zřejmě) prožívá pan R., je pro diváka psychotickým amalgámem šílenství a endogenní melancholie. Rozdíl mezi zkratkovitým okamžitým jednáním pana R. a promyšleným činem (viz např. též Hanekeho Sedmý kontinent nebo Studnu ze seriálu 30 případů majora Zemana) je především v délce a intenzitě prožívání existenciálně neúnosných situací a "životní odolnosti". Od časů Camusova Cizince umění často reflektuje tzv. endogenní (vnitřní, neznámé) příčiny iracionálního chování, ovšem málo kdy je akcent tak silný a exprese tak výrazná, jako u Fassbinderovy otázky... (01.12.2008)

Proč? Proč? Já bych možná věděla. Není nad to vybíjet si vztek v pravidelných intervalech! Ať už vás zlobí ženino hloupé tlachání se sousedy, nesnesitelné povinné sedánky s rodinou, děti, jenž mají problémy ve škole či to v zaměstnání neklape podle vašich představ, v žádném případě emoce neduste v sobě. Klidně buďte i protivní a budete-li se k tomu navíc preventivně rozčilovat, nejspíš se vám nepřihodí to, co nebohému panu Raabovi a jeho rodině. Oni ti klidní, nenápadní a vzorní tichošlápkové taky nemají pohár trpělivosti bezedný a když jednoho dne naplněný frustracemi přeteče, blízké okolí rodiny se spolu s námi diváky nestačí divit. (07.03.2009)

Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... (26.03.2009)

Proč posedl amok pana R? Nojo, proč vlastně? Spořádaný člověk, žijící svůj americký sen. Má práci, pěknou milující ženu, dítě. Varovné zamyšlení Fassbindera o neviditelnosti lidských problémů. Každý v sobě nosíme a skrýváme své problémy. Ne vždy je taky dokážeme unést. Po čase každý začne nenávidět monotónnost dnů všedních. Odtud již blízko, aby člověk začal nenávidět a pohrdat lidmi, které miloval nebo si alespoň myslel, že je miluje. Člověk se hroutí duševně i fyzicky. Tak mu doktor zakáže kouření, jednu z mála jeho radostí. (Sám Fassbinder byl těžký kuřák.) Tenhle film je depresivní nihilistická vize o agónii lidského bytí a společenské přetvářce. _____ Fassbinder se na své hrdiny dokáže dívat velmi intimním pohledem, kdy má člověk neustále pocit, že stojí vedle a může vnímat každý nádech herců. Geniálně lidsky podaná je například scéna z obchodu s deskami. Pro mě byl tohle první Fassbinder. Musím říci, že jeho režijní rukopis je natolik atypický, že vyžaduje naprosto atypický divácký přístup. Režisérovi fanoušci nechť si minimálně jednu hvězdu k mému hodnocení přidají. 61% (02.11.2011)