Po strnisku bosý

Víte, že sledujete hrozně hezky natočený film z období druhé světové války, ale zároveň cítíte, že je celý ten námět strašně o ničem. A možná bych to i přešel, kdyby tu z Oldy Kaisera (který v každé další roli je lepší a lepší) nedělali nejzajímavější postavu, která vlastně drží v zajímavosti celý námět nad vodou a pak by jí ke konci úplně nechutným způsobem utnuli. Závěr filmu byl pro mě největším českým zklamáním za hodně dlouhou dobu. (04.01.2018)

Typický český film, který pomocí lehkého humoru a "svěrákovských" postav zpracovává random období v Československé historii, vytváří u diváka pocit nostalgie, něhy a místy i trochu toho mrazení. Problém je, že po filmech jako Pelíšky, či Musíme si pomáhat, už nemá tento koncept, co nového říct. Tedy ne, pokud se tyhle scénáře budou psát jak přes kopírák... Ve zkratce každé hodnocení v intervalu 2* - 4* je validní a má de facto stejnou výpovědní hodnotu (odvíjí se pouze od momentálního naladění diváka). 6/10 (26.12.2017)

Pro začátek je nutné si uvědomit, že až na pár scén to není vůbec komedie a až na pár okamžiků (škola, vrátka na hřbitov) to připomíná spíš Kachyňu než Svěráka (možná kvůli tomu, že Svěrák senior je pouze autorem předlohy, nikoli scénáře). Kamera Vladimíra Smutného je nádherná, řada scén je úžasných (za všechny ta, kdy se Eda s maminkou schovají před kroupami do stohu) a herecké obsazení stojí rovněž za pozornost. Tereza Voříšková se mamince v podání Libuše Šafránkové přinejmenším vyrovná a takhle opravdově zahraný venkovský drsňák jako Vlk Oldřicha Kaisera se snad v českém filmu neobjevil od dob Sekala. Snad jen Ondřejovi Vetchému chybělo v roli tatínka ono Svěrákovo roztomilé podivínství, ale po chvilce mi nevadilo ani to. Druhá Obecná škola se sice nekoná, ale přesto jsem neobjevil jediný důvod, proč film ztrhat. 80%. (10.05.2020)

Zřejmě už se asi definitivně rozpadlo nejlepší autorské duo polistopadového českého filmu, tedy otec Zdeněk coby scénárista a syn Jan coby režisér, věk a tvůrčí síly nejde zastavit, takže štafetu nyní nese mladý Jan sám...a ne úplně špatně. Otcových kvalit sice zjevně nedosahuje, ale fungující scénář imitující otcovu tvorbu napsat umí. Idylické vyprávění s hlavním dětským hrdinou, viděné dětskýma očima a primárně určeno pro dětského diváka (i když se snímek dá považovat i za rodinný), s jistotou v podobě knižní předlohy, ta Svěrákovská podstata je a zůstala i ve filmu přítomná... Výtky na nedostatečný příběh nechápu - ve filmu, v němž invalidní chlapec létá na létajícím kole (byť ve snu) a postava přezdívaná Vlk má ve flashbackových scénách skutečně vlčí pařáty, je jasné, že příběh je upravený svému cílovému divákovi - byl jsem v kině s jedenáctiletou neteří a dvanáctiletým synovcem a film prožívali úplně stejně, jako hlavní hrdina Eda četbu dobrodružné knihy... Proto taky právě vlk ohrožující babičku, jednoznačná aluze k archetypům zakódovaným v pohádkách, proto dětské klučičí party, proto motiv vytržení z cizího prostředí a stěhování do nového, neznámého, proto motiv vnějšího ohrožení (představovaného Němci a válkou), které je je pro bezstarostné dětství tím největším rizikem... (23.09.2017)

Je pro mě záhadou, proč Svěračové maj v oblibě dokurvit svoje filmy tim, že tam pořád cpou nějaký fakany. Třeba Kolju takhle pohřbili úplně, Obecnou školu částečně... No a tohle taky částečně. Film je vyprávěnej jakoby dětskym pohledem na svět a mě to prostě nebavilo. Poměrně zajímavý dospělý postavy dostaly zoufale málo prostoru a místo toho se ve filmu pořád dohadujou nějaký parchanti o tom, že někoho vyloučej z party a podobně. Navíc jsem nepochopil, proč ten kluk nosil celou dobu na hlavě tanga. (21.12.2017)