Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska, Viera Pavlíková, Oldřich Kaiser, Zuzana Stivínová, Hynek Čermák, Petra Špalková, Zdeněk Svěrák (viac)Obsahy(1)
Osemročný Eda je vytúžené dieťa, ktoré rodičia strážia viac, ako je zdravé. Edu Součka a jeho mamičku a otecka už diváci poznajú z filmu Obecná škola. Vo filme Po strništi bos sa príbeh vracia na samotný začiatok, do Edovho raného detstva. Do času, kedy jeho otecko odmietne príslušnosť k okupantom Protektorátu Čechy a Morava, a celá rodina sa musí z Prahy odsťahovať na vidiek. Malé mesto, kde chlapec doteraz trávil len krátke chvíle prázdnin, sa teraz stáva jeho domovom. Eda si musí nájsť cestu nielen k miestnej chlapčenskej partii, ktorej svet je úplne odlišný od toho mestského, ale aj k nečakanému rodinnému tajomstvu, a hlavne k vlastnej odvahe. (Forum Film SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (829)
Jakožto posluchač audioknihy se mohu hrdě zařadit mezi nepočetnou skupinku diváků, kterým nezůstaly skryty zprávy mezi řádky a dovedou tento snímek patřičně docenit. Před zhlédnutím je takřka nezbytné si uvědomit, že se jedná jen o krátkou životní ze Zdeňkova dětství. Krátkou, leč velmi intenzivní a na celý život zarytou v paměti. Část filmu je políbena skutečností, část je umělecky vylepšena. Výtky nesoucí se v rytmu, že tento snímek nemá plnohodnotnou dějovou linku, jsou tak trošku mimo mísu. Předpokládám, že autorům šlo o to, přenést na diváky alespoň část pocitů a emocí, které zažil malý Zdenda. Tohle se podařilo na výbornou! Na necelé dvě hodiny jsem se vrátil do dětství a cítil jsem se jako malý chlapec. Na toto období jistě vzpomíná drtivá většina lidí s hřejivým pocitem u srdce. Snad s výjimkou těch, kteří byli v dětství ministranty. Snímek má neskutečně kouzelnou a pohodovou atmosféru, ačkoli se na pozadí odehrávají věci, které úplně pohodové nebyly. Bránici občas polechtá příjemný odlehčený humor. Z herců a hereček se mi velmi líbili pánové Vetchý a Kaiser. Naopak mi do své role úplně neseděla Tereza Voříšková. Velmi příjemná návštěva kina, do kterého jsme s frajerkou zabloudili mezi několik párů padesátníků a starších. Zvláštní pocit. ()
Na tento film jsem se opravdu těšila, a jak tu tak pročítám ty komentáře, nedá mi to a musím se přidat. Stále zde kritizují, že film nemá žádný příběh, že je vlastně o ničem, takové útržkovité vzpomínky slepené do jednoho kusu. Mně ale právě toto evokuje mé vlastní dětství a vzpomínky na něj, vždyť to je přesně tak, jak si člověk sám pamatuje fragmenty z doby dávno minulé, kdy byl ještě malé dítě. Toto jsou části a důležité momenty jedné poměrně krátké etapy dětství jednoho malého kluka, přesně tak bych si to představovala i já. Ano i já jsem milovník Obecné školy, to je pro mě porevoluční film č.1 a už ho asi těžko něco nahradí, ale toto je opravdu také velmi krásný a poetický film, který si levně nehraje s našimi city, měla jsem opravdu pocit, že tak to ti lidé žili a hlavně, že takto to opravdu vnímá sedmi nebo osmiletý kluk, děti si pamatují to, co je důležité pro ně a tuto skutečnost Jan Svěrák, myslím, opravdu naplnil a povedlo se mu to vyjádřit přesně. A jeho cit pro výběr herců, a hlavně těch dětských, je ohromný. Zdá se mi, že jsme opravdu zkaženi tou dnešní uspěchanou dobou, těmi všemi "trháky" narvanými zvraty a akcí, že když pak usedneme do těch křesel v kině a děj takto poklidně plyne, že se nedokážeme nechat unést pouhou vzpomínkou na dávné dětství jednoho kluka. Já to tak naštěstí ještě nemám :-). ()
Návrat zpět. Nejen před Obecnou školu, ale ještě dál, k archetypálním pohádkovým příběhům o překonávání strachu z vlka, který ohrožuje babičku. Po strništi bos nahlíží život za protektorátu jako nezodpovědné dobrodružství kluka, který si na jednu stranu neuvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, na druhou stranu je díky své neposkvrněnosti k lecčemu a leckomu vnímavější než druzí. Nevážný tón, který se ovšem vzhledem k dějinnému kontextu může snadno zvrtnout, udávají dvě úvodní scény. V první dva kluci vystaví své životy ohrožení močením na německé vojáky projíždějící pod nimi ve vlaku. V té druhé Eda vyprovokuje střelbu Němců do okna bytu, když mává českou vlajku. Na téhle hraně mezi komickým a tragickým s větším či menším úspěchem balancuje celý film, který není až tak líbivý a neškodný, jak se navenek může jevit. ___ Svěrák dokázal najít funkční způsob, jak zachovat epizodický ráz předlohy a přitom neustále podněcovat naši zvědavost, co přijde dál. Po celý film společně s hlavním hrdinou skrze sérii tragikomických nebo napínavých příhod, v nichž významná role náleží zvířatům (přes celkovou uhlazenost a líbivost jde o dost „živočišný" film s detaily „pokaděného“ dvorku, močícího koně nebo stahování králíka z kůže), objevujeme nový (venkovský) svět. Film nás nevtahuje ani tak příběhem, který by někam směřoval (tenhle rámec poskytují zejména paralelně běžící velké dějiny druhé světové války), ale možností poznávat společně s Edou stále něco nového. Současně s tím dochází k postupnému začlenění Edy do klukovské party, ve které je zprvu za „blbého Pražáka“, ale postupně se naučí chodit naboso, pást husy i opětovat rány. Od začátku pak naši i Edovu zvědavost podněcuje Kaiserova postava zlověstného „Vlka", který se sice stejně jako ostatní hrdinové filmu (lišící se hlavně tím, jaké emoce vzbuzují u protagonisty, v návaznosti na což jsou snímání – děda z podhledu, „Vlk“ v detailech, matka v záběrech s hřejivým zlatavým nádechem) nijak nevyvíjí, ale postupně o něm zjišťujeme nové informace (ne cíleně, aby šlo o detektivku, ale mimoděk) a upravujeme si zavádějící počáteční názor. Závěrečné odhalení ohledně „Vlka" se potom napojuje na ústřední motiv relativity odvážných skutků (jiné je hrdinství Edy, šťastného, že se neposral během nočního přecházení přes hřbitov, jiné hrdinství jeho matky, která se párkrát vzepře názoru mužů). ___ Film zkrátka díky kombinaci epizodického vyprávění se zastřešujícími tématy a navracejícími se motivy vcelku dobře drží pohromadě. Také jeho styl je konzistentní v tom, jak se drží hlediska Edy (díky čemuž si Svěrák může dovolit občasné úlety jako je hororově pohádkový flashback nebo groteskní sen). Vyprávění má alespoň zpočátku, kdy teprve pronikáme do nového světa a je toho před námi ještě hodně k objevování, slušný spád. Ke konci se ovšem projevuje jistá tvůrčí bezradnost v tom, jak propojit malá dramata s velkými dějinami (o jejichž vývoji jsme průběžně jakoby mimochodem zpravováni z útržků dialogů nebo rozhlasového vysílání) a vyprávění smyslupně završit. Objevují se nové motivy a nové postavy, ne vždy příliš ústrojně napojené na hlavní příběh, z nichž některé nasvědčují tomu, že film byl původně výrazně delší („Vlkova" manželka). Vzniká dojem, že by vyprávění podobným navěšováním nových epizod mohlo pokračovat další hodinu a finále je tak paradoxně zároveň roztahané (čekání na konec mi přišlo nekonečné) i uspěchané a nepřináší výraznější katarzi. Ve zkratce: jde o film nedotažený, ale ne nezvládnutý. 65% () (menej) (viac)
Když vezmete už jednou vylouhovaný pytlík z čaje, strčíte jej do hrníčku a zalijete znovu vroucí vodou, výsledek prostě nebude mít zdaleka stejnou sílu, jako poprvé. Díky zdejším ohlasům, přinejlepším rozpačitým, jsem si nastavila hladinu očekávání ohledně "Po strništi bos" kamsi pod úroveň svých rozvrzaných kolen. To je velmi dobrá technika, při které divák nemůže být zklamán a často dochází k milému překvapení. Takže jsem si docela užila návštěvu doby, co mohla být opravdu krásná, kdyby jeden zasraný malíř pokojů neměl přehnané mocenské ambice. Svěrákův scénář sice působí dojmem, že vznikl na útržcích hajzlpapíru, z nichž část byla použita a spláchnuta, film je jaksi nekompaktní ve více ohledech, ale vlastně nemám nutkání se do něj ostřeji navážet. Nenadchnul, leč několik scén bylo docela fajn... žíznivému holt stačí i čaj druhák z popraskaného hrnku a já v posledních letech moc filmů neviděla. Mám sklon zastávat se slabších, dám laskavých 70%. ()
Dielo mimoriadne zdatného režiséra, ktorému chýba scenáristická opora jeho otca. Našťastie je natoľko zdatný, že sa mu túto slabinu darí počas celej stopáže umne maskovať. Ak budete kvalitatívne očakávať novú Obecnú školu, Tmavomodrý svet, Jízdu alebo Kolju odídete trochu sklamaní. Ale iba trochu. Takže kľudne zoberte do kina okrem svojho partnera aj rodičov, pretože cieľovkou takto univerzálny počin tu zase dlho nebude 7/10 ()
Galéria (50)
Zaujímavosti (42)
- Jan Svěrák chtěl po Ondřeji Vetchém, aby kvůli roli podstoupil menší plastiku. Ten na to ale nepřistoupil. (Duoscop)
- Dům Součkových bychom hledali marně. V obci Nové Sady byly postaveny pouze kulisy předního štítu domu a dle informací od místního obyvatele zde byly natáčeny pouze veškeré exteriéry. Kulisy stály v místě dřevěného plotu a vedlejší bílá branka byla upravena křížkem a osazena kovovými vraty jako vchod na hřbitov. Veškeré další záběry z vnitřku domu s pohledem na hřbitov byly točeny ve Slavonicích, kde byly zase naopak pro tyto účely postaveny pouze kulisy celého vnitřního domu. Kulisy štítu v obci Nové Sady byly prý odvezeny začátkem léta 2017. [Zdroj: filmovamista.cz] (rakovnik)
- Jan Tříska o Ondřeji Vetchém: „Já jsem byl absolutně mimo sebe z jeho výkonu.“ (SONY_)
Reklama