Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Jutaka JamazakiHudba:
HanaregumiHrajú:
Hiroši Abe, Kirin Kiki, Taijó Jošizawa, Jóko Maki, Sósuke Ikemacu, Lily Franky, Satomi Kobajaši, Isao Hašizume, Džun Macumoto, Izumi Macuoka, Aizdean, Shigeki (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Rjota (Hiroši Abe) je márnotratný syn, zlý otec a skrachovaný spisovateľ. Úspech má dávno za sebou, a tak si privyrába drobnými špinavými kšeftíkmi ako súkromý detektív. Je rozvedený a ku svojmu jedenásťročnému synovi Šingovi (Taijo Jošizawa) nachádza cestu len horko ťažko. Exmanželka Kjoko už začala nový život a na Rjotu sa pozerá skôr ako na vzdialenú spomienku. Odcudzenú trojicu jedného večera však dá dokopy blížiaci sa tajfún. Musia spolu prežiť noc v byte Rjotovej dobrosrdečnej matky Jošiko (Kirin Kiki). Čo sa stane z ich vzťahu po búrke? Majster rodinných drobnokresieb Hirokazu Koreeda sa vracia s novým filmom, ktorý rozpráva o pretrhnutých väzbách, krehkej láske rodičov a detí a o tom, že najsilnejšie búrky sú niekedy tie, pri ktorých sa nepohne ani lístok. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (46)
„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Mé srdce pookřálo, když se vyjevilo, kdo zosobňuje postavu babičky. Já tuto paní (Kiki Kirin) miluju! Nádherná osobnost a charakter! Ještě nikdy jsem ji neviděl hrát zle (fakt ale je, že herec v jejím věku často už ani hrát zle neumí). K filmu: Smířlivý kus zpackaného života. Bez zbytečných vysvětlování. Bez tlačení na pilu. Charakter hlavniho hrdiny je současně sympatický i na pár facek. Jako ostatně většina z nás. Rjóta je sice na pár facek poněkud víc, ale stejně. Říkám si, že laskavost, se kterou Kore-eda ke svým postavám přistupuje, vyplývá z uvědomění si, že málokdo jsme lepší a pokud budeme laskaví k ostatním, dokážeme možná být laskaví i sami vůči sobě. ()
Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ ()
Pan režisér Hirokazu Kore'eda mě semlel už několikrát, např. snímky Zloději či Jaký otec, takový syn nebo Naše malá sestra.. I tentokrát se zaměřil na rodinu, rodinné vztahy, zamyšlení nad rodičovstvím a přístupu k dítěti po rozvodu.. Mýma očima se jedná o zdařilý komorní film, u kterého se divák může zastavit a popřemýšlet nad tím, co je v životě nejdůležitější.. ()
Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] ()
Reklama