Spojenci

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

Takhle zdařilé válečné drama prolnuté akcí a silnou romantickou linkou jsem vážně nečekal! Ne, že bych nevěřil Robertu Zemeckisovi a chtěl nějak zpochybňovat Brada Pitta, avšak vyhlížel jsem spíše slabší záležitost. Naštěstí se má očekávání nenaplnila a Spojenci mě začali bavit od úplného začátku. Scény v Casablance měly atmosféru, která zůstala stejně zdařilá i po přesunu děje do Londýna. Příběhu nechybělo napětí i nějaké emoce, které jsou silnější a silnější s blížícím se koncem, který na mě patřičně zapůsobil (a nemyslím tím závěrečnou scénu s dopisem). Nevidím jinou možnost, než udělit tomuto filmovému zážitku 5*. (08.09.2017)

║Rozpočet $85miliónov║Tržby USA $40,098,064║Tržby Celosvetovo $119,520,023▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,643,629║ Tržby za predaj DVD v USA $1,739,016║ Šikovná práca režiséra a dobré výkony hercov, vygradovaná vojnová dráma až do samého záveru. /80%/ (09.03.2017)

Nejdřív jsem hodnotil za 4*, ale po dalším zhlédnutí jsem musel dát plnou palbu. Pokaždý mě konec tak citově vyždímal, že na to ještě dlouho nezapomenu. Celkově je film taková všehochuť - akční, romantický, špionážní, válečný - a dějově se dělí na pomyslný dva díly (Casablanca/Londýn). Konečná gradace je ale vážně síla. Navíc je fakt hezký, že z filmu dejchá taková ta poctivá stará Británie. (03.03.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)