Réžia:
Raf ReyntjensScenár:
Raf ReyntjensKamera:
Rik ZangHudba:
David van der HeydenHrajú:
Gene Bervoets, Noortje Herlaar, Jeroen Perceval, Pascal Maetens, Line Pillet, Charlotte Timmers, Marie-Louise Stheins, Pieter Verelst (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Mario je řidič, řidič dálkového autobusu. Takový, jakého známe všichni, věčně zachmuřený a nevrlý, znuděný svým životem, manželstvím i prací. Autobus je ale jeho hrad a co řekne Mario, to platí. Mario vozil svým autobusem celý život důchodce k moři do Chorvatska a teď se sám chystá do důchodu. Jako poslední kšeft přijme speciální zakázku. Do kempu k moři totiž místo spořádaných občanů veze partičku hlasité mládeže směřující na hudební festival. Vzájemná nevraživost na sebe nedá dlouho čekat. Jenže tahle poslední výprava autobusu Paradise Trips dá Mariovi šanci vzpomenout si, jaké to je radovat se, užívat si života, oprostit se od starostí a taky díky ní dostane druhou šanci najít cestu ke svému synovi, kterého roky neviděl a nikdy mu nedokázal říct, že ho má rád. (Artcam Films)
(viac)Videá (1)
Recenzie (15)
Já vlastně ani pořádně nevím, co mě přimělo ke zkouknutí poměrně neatraktivní komedie. Buď mám nějakou skrytou vášeň k filmům o autobusácích, nebo jsem byl zvědaví na další adaptaci střetu zarudlého stáří s bohémským mládím, nebo jsem prostě jen neměl na večer lepší plán. Každopádně jsem čekal něco malinko jiného, ale to bude zřejmě tím, že jsem příliš pečlivě nečetl obsah. Zpočátku jsem se opravdu dost nudil a nemálo trpěl. Na jakési rodinné drama jsem nebyl vyloženě zvědavý. Spíše jsem se hodlal zasmát. Vtipu film moc nepobral. Občas vystrkují růžky jakési záblesky černé, respektive spíše jen šedé, komedie. Nějak více vtipné byly snad pouze před závěrečné halucinace a dědkovo paření. Na jedno zkouknutí je to snesitelná záležitost, přičemž člověk alespoň nahlédne pod pokličku zemi s vůbec nejlepším filmovým průmyslem - nejúžasnější Belgii. Protože mám úžasnou náladu, tak dám šeredné dva kousky. Opravdu není oč stát. ()
Mário, ktorý je jednou nohou dôchodca, si užíva posledný trip a práve ten vyváži všetky tie predchádzajúce. Nudné pravidelné cesty starších ľudí osvieži záverečný trip na hudobný festival, kde ožívajú spomienky, pocity, vzťahy, roky nevypovedané slová. Myšlienka pekná, oddychové tempo a pár prázdnych miest vytvorili priemerný film na jedno pozretie. ()
Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%) ()
Jakožto hororový expert sice komedie příliš nevyhledávám, ale v případě Paradise Trips jsem udělal výjimku a rozhodně nelituji. Už od začátku jsem se totiž těšil zejména na unikátní atmosféru festivalu Lost Theory, kde se také většina snímku odehrává, na jehož pozadí jsem pak mohl druhotně nahlédnout pod pokličku spletitých vztahů jedné "povedené" rodiny, jejíž členové při znovunalezení cesty k sobě zažívají lehce úsměvné patálie. Paradise Trips tak ve výsledku představuje poměrně chutnou jednohubku, kterou bez problémů strávil i můj ortodoxní hororový žaludek. ()
Myšlienka fajn, prevedenie ako tak dobré, ale tá atmosféra filmu bola úplne na hovno. Necítil som žiadne emócie, bolo to také akési nevyrovnané, ten vzťah otca a syna nebol do hĺbky prenesený na diváka a pozerať, ako sa z ufrflaného starca stane pomaly narkoman je síce zaujímavé, ale musí to byť jednoducho lepšie zrežírované. Belgičania by mali trošku vyšperkovať svoje snímky. Tento nie je prvý. 50 % ()
Reklama