Zjazvená tvár

„Gang wars begins“. Časy se mění, přičemž štěstí přeje připraveným a zejména potom těm největším žralokům schopným utrhnout si co největší sousto(a). Přičemž (nejvíce hladových žraloků) slídí kolem „ostrůvku v moři“ jménem „North Side“ a jedním z těch největších je (byl) Tony Camonte alias Gabe Rooney popř. Joe Black (resp. „Scarface?“). Tento originál z roku 1932 musel (a také se tak stalo) ve své době vzbudit velkou vlnu pozdvižení a nevole, neboť si nebral žádné servítky před tehdejší situací v politicko-veřejném životě (zlatá éra organizovaného zločinu) a neochotou státního aparátu s tím cokoliv dělat. Záměrně se vyhnu srovnávání s remakem (z roku 1983) B. De Palmy (s Al Pacinem a M. Pfeiffer v hlavních rolích). Bude muset (po)stačit, když napíšu, že mám rád obě verze. Lecos však napoví, když napíšu, že originální verzi miluju! :o) De Palma se (je to ostatně patrné z každého druhého záběru a sám dotyčný se tím ani nijak netajil) v originálu notně shlédl a nechal se jím (více než jen) inspirovat. S dovětkem, že tento snímek H. Hawkse a R. Rossona (podle scénáře B. Hechta) má oproti svým bratříčkům (resp. synům, vnukům) jednu nespornou (nedostižitelnou) výhodu a to sice fakt, že se odehrává přímo v té době a s tím spojenou vysokou míru autenticity. A musím konstatovat jedno: přes fakt, že jsem velkým obdivovatelem a příznivcem Ala, Paul Muni (coby Tony Camonte) mu nezůstává nic dlužen (ba právě naopak) a stejně je tomu v případě „ve velkém práškující“ M. Pfeiffer, (pro kterou mám víc než slabost). V "minisouboji“ to u mě (překvapivě) byť, škoda, že nedostává více prostoru, vyhrává Karen Morley (coby Poppy). Jedinou výtku, kterou jsem ochoten akceptovat, je (mnohými zde již zmiňovaná) příliš krátká stopáž a s tím spojené velké skoky v čase, kdy se divák může cítit částečně ochuzen, neboť (přiznejme si upřímně), toto téma by si zasloužilo mnohem více prostoru a stopáž cca o 45min delší. Na druhou stranu, to co tvůrci natočili a divákovi předložili, je bez jakýchkoliv výtek, vyznačující se navíc velkou dávkou syrovosti autenticity, přímočarosti, to vše navíc bez zbytečných keců jdoucí přímo „na věc“ („Postavte se ke zdi! A kde je pointa?“...MILUJU tyhle momenty! Navíc ani o humorné vsuvky není nouze, zejména se jedná o všechny ty se „smažkou, asistentem panem Camonteho“. Budu se opakovat, ALE.....na tehdejší dobu to muselo být čisté zjevení. „The world is yours“. P.s. Stejně jako v případě Al Caponeho, tak i v mém: „I love this film“! (09.11.2011)

Základ mafiánsko-gangsterského žánru, ze kterého čerpali asi všichni kdo se od té doby podobnými filmy zabývali. Paul Muni je skvělý a předvádí diametrálně odlišnou kreaci než v I was a fugitive from a chain gang. Jeho Tony je vychytralé dítě ulice, které v sebejisté cestě za úspěchem ničí osudy všech kolem. Největším překvapením pro mě byla dospělá struktura žánru, která ve svých následovnících v podstatě nedoznala žádných výraznějších změn. Čili - Scarface je i dnes nesmírně divácký film (a osobně se mi líbí víc než osmdesátkový remake s Al Pacinem). (14.01.2010)

Herecky vykon Paula Muniho neni o nic horsi nez Al Pacina v remaku z roku 1983 a vicemene tahne cely film. Jiz v uvodu film zaujme vyzvou k vlade, co bude delat s rostouci kriminalitou mafianskych gangu, coz me celkem prekvapilo. Film je o to cennejsi, ze se odehrava v pritomnosti a na atmosfere to jde znat. Misty mozna trochu naivni, ale i dnes porad dobre. (13.07.2013)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)

Výborná gangsterka z 30. let, která má oproti Tenkrát v Americe, Kmotrovi, Neúplatným a dalším filmům, které se vracejí do třicátých let, tu výhodu, že je skutečně dobovým snímkem, takže v tomto to měli autoři lehčí a film je tím samozřejmě věrohodnější. Kdo si zahrál hru Mafia: City of Lost Heaven bude potěšen ještě víc, toto městečko mu krásně ožije před očima s budovami, auty či pověstným Thompsonem. Dříve než tento film jsem viděl jeho remake s Al Pacinem z roku 1983 a musím přiznat, že jej doslova celý opsali, což neberu jako nějakou chybu, jen konstatuji fakt. Tato verze je časově poloviční, ale 50 let starému klonu může bezpochyby konkurovat. Ačkoli je ve filmu dost mrtvých, žádná krev se na plátně neobjeví. Ve srovnáním s remakem, kde je krve kam šlápneš. (08.05.2009)