Zjazvená tvár

Jde nemilovat film, který miloval sám Al Capone? Osmdesátiletý praotec všech moderních gangsterek (nikdy bych býval nečekal, že Scarface s Pacinem je de facto doslovný remake) moc nezestárl a dodneška má koule. A to, že se, narozdíl od všech různých gangsterek typu Untouchables, jedná o dobový snímek (úvodní výzva k divákům, aby donutili vládu něco udělat s organizovaným zločinem je božská) je těžké plus. The world is yours! PS: Děkuji filmu za osvětlení dvou vtipných narážek v Někdo to rád horké. (28.12.2012)

Opravdu jsem nevěřil vlastním očím, jak málo vlastně De Palma k celému příběhu musel přidávat. To co je ale v r. 1983 jaksi "normální" to působí v r. 1932 neuvěřitelně. A ani uvodní apel na vládu a občany a později pouze apologetická a jinak zcela zbytečná pasáž o tom, jak když ten udělá to a ten zas tohle, tak se těch lumpů zbavíme a proto jsme natočili tento film, ani náhodou nezastřou syrovost a téměř nehodnotící deskriptivnost snímku. Mám dokonce pocit, že v De Palmově Scarfacovi (i když ten je pochopitelně na mnoha místech reflexí žánru jako takového) je daleko více zachycen "morální rozklad" anti-hrdiny a vůbec, že je jaksi víc kladen důraz na to, že boží mlýny atd., kdežto zde se Tonyho konec udá jaksi náhodou a rozhodně ne nutně. Pozoruhodný film se spoustou skvělých scén - uvodní "stínovražda", kuželky, s Borisem Karloffem v roli gangstera a několika scénami takřka z grotesek. (09.08.2007)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)

2.222 komentár na čsfd som priradil filmu Scarface, ktorý bol prvým z množstva "gangesterských" filmov a určil tak trend, ktorom sa bude tento žáner vyvíjať. Nie je to zlé, najmä ak beriem do úvahy rok vzniku ale tento film patrí k jednému z mála filmov dnes už z filmového praveku, ktorý má príliš neupútal. Samozrejme že tam bolo pár výborných záberov (útoky na reštaurácie, vyhodený mafián pre barom, poprava skupiny mafiánov inou skupinou, ktorá sa zamaskovala za policajtov - čo sa mimochodom ešte dlho potom v mafiánskych kruhoch využívalo) avšak vzťahy medzi jednotlivými postavami, nie príliš dobré dialógy a celkovo o čosi slabší dej ma prinútili udeiť filmu nižšie hodnotenie, aj keď to je v tomto roku mojim zvykom a zatiaľ u mňa prevažujú hodnotenia pod 3*. Možno som sa stal o niečo kritickejším užívateľom, ktovie. (07.03.2020)

Tato klasika, která může bez problémů bavit i dnešního diváka, má stejně jako Scarface De Palmy z 1983 jeden problém - nesympatická hlavní postava. Zatímco ale novější opus na 170ti minutách celkem výstižně rozebere Montanův charakter a jeho další činy nás příliš nepřekvapí, tak tady sledujeme Paula 'Opici' Muniho, který celkem nepochopitelně střílí své nejbližší. Propracovanější závěr a tedy pár minut navíc by jen prospělo, ale komerční trhák v třicátých si přece jenom tu délku musel hlídat více než dnes. :) (07.02.2010)