Sing Street

Na prvním místě musím vychválit velmi povedené, chytlavé písničky, které perfektně nostalgicky zapadají do poloviny 80. let a stylu britských legend (Duran Duran, The Cure aj.). Myslím ty původní, složené pro film, avšak potěší každá na moment znějící klasika. Díky nim jednoduchý, téměř bezmráčkový příběh školní dublinské kapely - i trošku komplikovanější první pubertální lásky a konečného úniku z neperspektivních, šedých životních vyhlídek - bez námahy obhajuje pevnou 4. hvězdu, přestože ve vážnějších (nejen sociálních) podtónech víceméně povrchně tápe (kluk nemá na druhé - černé - boty, ovšem barvitých kostýmů a líčení podle svých idolů vystřídá přehršel). (17.03.2017)

Těžko se věří tomu, že se nejedná o žádný životopisný film, protože je to tak natočené, ale jsem si jistá, že nějakou inspiraci režisér a tvůrci filmu v hudebních skupinách našli. Všechny hudební skupiny přece začínali podobně, že? Příběh krásně šlapal od začátku do konce, bavila jsem se, skvělá hudba, super nápad. Hlavní postava mi byla velmi sympatická, stejně tak i Raphina. A konec se mi zdál vážně snový. (08.04.2017)

John Carney je prostě borec a nejlepší režisér muzikálních filmů současnosti. Vše se točí kolem mladých outsiderů, zakládající kapele, poznání první lásky. Líbilo se mi, jak jednoduchý příběh může spojit motiv kamarádství na pozadí chudé irské čtvrti, navázání první lásky a to za doprovodu dobré muziky. Film má hloubku, baví po celou dobu a vyvolá emoce i v situacích, kde by to člověk nečekal. Možná závěr mohl být o něco lepší, ale opět skvěle odvedená práce.......9/10 (06.12.2016)

U mňa zatiaľ najhorší Carneyho film. Predsa len ONCE sa ani nebavme, je číra alchýmia a LOVE SONG je dospelý duchaplný a hlavne rozpočtovo zaslúžene podporený film. Plus nebavia ma až tak teenage lovestories, ale! Má to dušu, srdce, emócie... A napokon je tam veľa peknej muziky. Ďakujem Ti I, bol to príjemný zážitok. (27.01.2020)

První půlka je sice dost teen ale je příjemně zábavná a vtipná, což se o druhé půlce, která mnohem víc tlačí do popředí romantickou linku a celou tu nesmyslnou naivitu, říct nedá. To samé rozdělení je i na použitou hudbu. Z první poloviny je hodně cítit vliv osmdesátkové scény, druhá polovina jakoby hudebně skočila o deset let dopředu a zní dost nepatřičně. Dost rozporuplný snímek a dost rozporuplné pocity. (15.12.2017)