Porco Rosso

Balada o létání z doby, když se to ještě považovalo za dobrodružství. Díky Mistře, tohle mě chytilo u srdce. Niterný dojemný příběh o vzdušných soubojích nad Středozemním mořem zasazený do doby 30. let minulého století. Z italského prostředí, které je zmítáno krizí doslova číší temné stíny fašismu a militarismu, ale z filmu přesto dýchá duch svobody a touha po volnosti. Hlavním hrdinou je růžový vepřík Porco Rosso lovec lidí, který létá na červeně zbarveném létajícím člunu a prohání vzdušné piráty, kterých je obloha plná. Za svou zvířecí podobu vděčí kapitán Marco Pagoto tajemnému prokletí. Jeho úhlavním soupeřem se mu stane tajemný americký pilot Donald na hydroplánu Curtis, s kterým změří síly nejen v oblacích, ale i v dramatickém pěstním souboji. Prostředí ostřílených vzdušných jezdců zjemňují dvě křehké ženy. Jednou z nich je majitelka hotelu Adriano a okouzlujícího hlasu Gina, která má oči jen pro Porca a pamatuje si ho ještě s lidskou tváří. Dětský nevinný prvek zastupuje mladá zrzavá slečna, mechanička Fio Pikolo, která se stará o spolehlivost červeného aeroplánu. Na filmu je znovu poznat smysl pro nejmenší detail a mystické protiválečné prvky. Malebná muzika a vysoká akrobacie v leteckých soubojích se snoubí v harmonickém souznění. Létání nikdy nebylo krásnější. (22.02.2013)

Mistr animované fantazie Hayao Miyazaki, přináší další krásný a neobyčejný animák. Tentokrát ubral na fantazii a přináší nám příběh letce, který je tak trochu ... prase. Ne, že by měl nějaké nechutné návyky ale je prostě prase (film se jeho proměnou příliš nezabývá). Jako vždy nás filmem provází krásná hudba, nádherná animace a dalo by se říci i dobré "herecké" výkony. Alespoň hlavní hrdina mě donutil abych o něm neuvažoval jako o zvířeti ale jako o člověku. (22.05.2009)

Nejméně fantazi a nejvíce dospělí snímek od Mijazaki co jsem zatím viděl. Přemýšlím teď jen nad tím jestli dát plné hodnocení nebo "jen" čtyři hvězdy. Takže si to rychle shrnu, hudba opět nádherná, příběh sice slabší, ale je tak pohodový s tak příjemnou atmosférou, že se nedá zlobit na tu jednoduchost, ale nesedlo mě to tak dobře jako Totoro či Mononoke. A tak prozatím .... HODNOCENÍ: 80% (4*) (03.06.2014)

Mnoho Mijazakiho filmů se opírá o téma dívčího dospívání, přičemž se v nich nebojí nadužívat lecjaká shōjo "dívčí" klišé, včetně všech těch květovaných luk, roztomile chundelatých zvířátek, hvězdnaté oblohy a twink princátek. V Porco Rosso se ale plně ponořil do vyjmenovávání těch nějkrásnějších chlapeckých klišé a já poprvé pochopil, co si většina nekritických obdivovatelů z toho Mijazakiho vlastně bere. Tohle překrásné dobrodružství o tvrdohlavém prasohlavovi, který si potrpí na klid, dobré víno, jídlo a vrnící motor svého báječného létajícího stroje mě tak strašně vrátilo do životního období, kdy jsem svoje fantazie ještě nemusel poměřovat s realitou a raději si nezjišťoval příliš informací o světě, abych si nejdéle udržel iluzi, že někde v Jaderském moři budu mít svoji pohodlnou ostrovní jeskyni, ze které v noci budu vylétat na skleničku do přímořské restaurace, kde budu konstantně, s cigaretou v koutku, odmítat ženy, jež do mě budou bezvýhradně zamilované. Věrně pak chlapecké mentalitě je na tomhle filmu tak sympatické, že protagonista se v jeho průběhu prakticky nikam nevyvine. Proč také? S pirátama má nepsanou smlouvu, že se vlastně lovci odměn s raubířema navzájem tak nějak potřebují, i ten americkej hejsek když dostane trochu do zubů, tak se s nim dá zase bavit a co se týče toho, že se kolem něj vyvíjej nějak dějiny, tak v tom nejdůležitějším má naprosto jasno. Nikdo doposud tak přesně nezaútočil na mojí klukovskou povahu. Slzičky ještě dlouho po titulcích. Totální bezbrannost. (09.04.2024)

Jestliže se nějakému filmu podaří být natolik dobrý, že se vám líbí, ačkoliv se odehrává v pro vás takřka ohavném prostředí (například nemáte-li rádi paštiku, těžko si pustíte dvoudílný film, adorující Májku placený zvrhlou paštikářskou loby, například) je to jasné zdání, že je prostě skvělý. Já nemám rád "poetiku" Itálie, nebo Španělska první poloviny dvacátého století a tohle se odehrává v Itálii třicátých let a v tomhle případě mi to nevadilo ani na milisekundu, tahle alternativní realita, kde nikomu nepřijde divné, že hlavní hrdina vypadá jako noirové prase a kde má létání zvláštní prazvláštní místo v životě lidí mě jednoduše bavilo, je to opět geniální od první do poslední minuty a vůbec tomu nevadí trošku větší zaměření na děti, které je docela patrné v závěru. Pokud bude Mijazakiho poslední film o konstruktérovi letounů Zer z půlky tak dobrej jako tohle, pořád to bude za pět. PS: komentář psán po projekci, kdy jsem na film zcela náhodou natrefil v TV s dabingem, který rozhodně není tak špatný, jak by se mohlo zdát a titulní prase se charismatem hlasu originálu minimálně vyrovná. "Lepší být prasetem než se stát fašistou!" (07.06.2014)