Velká samota

Vzhledem k dobe vzniku je namet vice nez zajimavy. Libila se mi atmosfera zapomenuteho venkova, kde se temer vsichni vezou na vlne alkoholu a nic nedelani. Dobre vystihnuty je i milenecky vztah hlavni postavy, Blanka Bohdanova v 50.-60. letech podle me patrila k nasim nejhezcim hereckam. Nepravem temer zapomenuty film. (02.04.2023)

I za socialismu se někteří tvůrci pokoušeli o výraznou společenskou kritiku. 1) Film se potýká s problémy, které by nenastaly, nebýt nucené kolektivizace. Nejdřív kvůli svému ideologickému přesvědčení způsobím problém, pak vytknu lidem, že se nechovají podle stranických příruček a nakonec věc slavně vyřeším. Tak daleko ovšem kritika zajít nemohla._____ 2) Líbí se mi, jak nový předseda JZD dělá pořádek s použitím diktátorských metod. Ovšem vzápětí za to zaplatí. Být sám mezi vlastníma ľuďma, to je strašlivá tíha._____ 3) V druhém plánu je film o tom, že se úspěch neodpouští._____ 4) Za povšimnutí stojí fakt, že místní výbor KSČ může někoho vystěhovat kvůli krádeži._____ 5) Divákovi jest skousnout melodrama a zdlouhavé scény z osobního života i dobovou dikci. Peníze nechcu. Co s tím smetím v komunismu? Ale nebojte se, soudruzi se postarali, nezdárného režiséra a spoluscénáristu 32letého Ladislava Helgeho k odpovědnosti přitáhli a tak nakonec všechno dobře skončí. (01.10.2017)

Helge navazuje svou koncepcí na kritickou notu Škola otců, trošku přitvrdí a prohloubí dopad poctivé snahy na hlavní charakter, ale to je tak všechno. Jeho naprostá posedlost obsahem a jeho peripetiemi pomalu zapomíná na to, co dělá film filmem, scény jsou někdy až přehlcené, popisné, nedávají dohromady přesvědčivý a koherentní celek, na nějž je navíc nalepen naprosto neorganický vnucený závěr. Nefilmové chování herců zde bije do očí ještě více, Pántik není Höger a jeho postava, zajímavá právě svou až negativně podanou posedlostí ideály, nedokáže ani vzbudit lítost. Vzniklo tak jistě průkopnické dílo, co se týče vesnické tématiky, ale její podání dosti drhne a i na svou dobu již působí přežitě. I Škola otců v některých místech působila moderněji. (10.01.2010)

Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje. (18.05.2008)

Na konci padesátých již mohl soudruh kádr pochybovat o svém poslání, dokonce se utápět v alkoholu. Vesničané a družstevníci zase nemuseli s nadšením a jiskrou v oku děkovat straně a vládě. Samozřejmě za předpokladu, že se vše v dobré obrátí. Každopádně jeden z prvních filmů prvoplánově neglorifikujících poměry na venkově, s vzhledem k tématu překvapivě slušnými výkony i atmosférou. Zajímal by mě ten původní konec. (18.05.2008)