Ring

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Jak tak koukám, tak mám úplně jiný vkus než většina hodnotících. Atmosféra? Moc se jí nekonalo. Že by přišel nějaký strach? Ale no tak, mnohem více jsem se bála u americké verze (ano, je to tak). Hlavní postava byla na můj vkus někdy až moc hysterická. Bohužel, film se mi moc nelíbil. Četla jsem knihu, i její pokračování, takže se nekonal moment překvapení. Jsem zklamaná, protože jsem se opravdu chtěla bát a ono nic. Znám lepší japonské horory, co se atmosféry týče. Pro mě byl film nemastný neslaný. Jediné velké plus má u mě OST. Myslím, že bez něj by skončilo v propadlišti dějin. Navíc *!!SPOILER!!* konec je sice stejný jako v knize, ale tady jsem se musela smát - pojď, pojedeme zabít dědečka... (04.12.2011)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

Kdykoliv přede mnou někdo řekne Samara, mám chuť jej hodit do studny. Protože Sadako, aby bylo jasno. SADAKO! US remake je fajn, ale tomuhle nesahá ani po sloupnuté nehty z prstů. K blížícímu dvacetiletému výročí jsem si dal repete a je to tam pořád. To napětí, ten strach, ta atmosféra. Mám k tomu filmu zvláštní vztah. Když k nám přišel, měl jsem zrovna rozepsanou jednu povídku. A když jsem ten film viděl, bylo mi jasné, že tu povídku dopisovat nemusím a můžu ji rovnou zahodit. Protože mi její originalitu nikdo neuvěří. Ne, nebylo to "přesně o tom", ale figurovala v té povídce videokazeta a smrti na základě jejího zhlédnutí. No nic. Knihu, podle které byla natočena jsem četl až po mnoha letech po zhlédnutí tohohle. A je to jen dobře. Kniha je ještě lepší a děsivější. Takhle jsem si užil oboje. V mém soukormém žebříčku je pořadí následující: Kniha, Nakatův Ring, Verbinského remake. Ještě mě čeká korejská adaptace. (30.09.2017)

Nemohu film srovnávat s americkou verzí, ale mohu ho srovnávat s knihou od Kodži Suzukiho, kterou jsem naštěstí četl ještě před jeho shlédnutím. Pro film ovšem bohužel. Všechno je velice zjednodušené, a to včetně závěrečné pointy. Místa, kde se kniha měnila ve slušně rozjetou a ponurou detektivku, kdy se oba hlavní hrdinové (oba muži) mravenčí prací propracovávají k potřebným informacím, filmaři nahradili jasnovidcem, který na všechno přijde sám. Ve filmu tím vznikají podivná místa, kdy jsem tušil o co teda jde jen díky předloze, protože překotnost vysvětlování celého příběhu byla nadměrná. Představitelka hlavní role byla dosti nepřesvědčivá atd. Nicméně se přesto nemohu ubránit 4*, neb sem se po dlouhý době u televize zase solidně bál. (12.09.2006)