Ring

Shlédnutí amerického remaku Kruhu od Gorea Verbinského, před původním filmem, mě postavilo před nečekaný problém. Všechny dějové trumfy Hidea Nakaty byly okamžitě tatam. Srovnat tyto dva kousky je stejně tak lehké jako problémové. Omezené finanční (a tím pádem i digitální) prostředky odsoudili Nakatu ke spolehnutí se na klasické postupy hororového vyprávění. Na diváka doslova útočí pomocí ostrého zvuku, nervózní hudby a rychlého střihu. Na rozdíl od Verbinského, který se zarytostí buldoka odpovídá na všechny otázky, se Nakata více spoléhá na podivné tajemno, které pro něj představuje malá Sadako. Jenomže jakožto vypravěč není až tak dobrý jako jeho americký kolega, který střídal ultra temné napětí s famózními chvílemi čiré hrůzy. Nakata pracuje jenom s občasným vylekáním (za střih u otevření skříně bych mu pozlatil ruce) a jinak se utápí v nudě. Není to ale způsobeno jenom faktem, že jsem příběh znal, ale Nakata prostě nedokáže na nervy správně zabrnkat. A to neříkám (resp. nepíšu) jenom tak, protože vím, jak dopadla jeho „americká mise“ u Kruhu 2 . Kdybych si tedy měl vybrat, tak bych rozhodně sáhl po americké verzi, která je komplexnější, napínavější a hlavně lepší. Je sice pravdou, že je dělána jako produkt širšímu publiku, ale i tak (04.07.2005)

Když my tam kvůli hrůze hodíme mladýho Brůnu, tak Japonci Sadako.. Má to na své straně originální nápad vzešlý ze Suzukiho Poltergeistem inspirované novely, jeden v rámci filmového děsu převratný televizní „výstup“, lehce cynický konec s dědečkem vyslaným na misi VHS kamikaze i významnou pozici „spouštěče“ amerických remaků japonských hororů, jenže už navždy proti tomu bude stát skutečnost, že Verbinski nabídl komplexnější strašení, které navíc většina diváků viděla jako první. Je to jen řečnická otázka, ale ty černovlasá děvčátka z J-hororů si nemohou dát vlasy do culíku, nebo alespoň použít pinetku? (13.02.2024)

Americké remake patří mezi moje nej. horory/thrillery.A tak není divu že jsem byla zvědavá na originál verzi,mnou zbožňovaného Kruhu.Originální verzi nelze upřít celkový námět,jednoduchost scén a celkem sympatické herce,ale vedle dokonalého remake pokulhává.Ten disponuje více propracovanějším vizuálem,neuvěřitelným nábojem,břitkostí scén ostrých jako žiletka a depresivněji brnká na emoce.Jak už napsal POMO - Jeden z mála případů kdy remake,předčil originál. (11.07.2010)

Jeden z mála případů (snad jediný), kdy je americký remake lepší než původná japonský originál. Ringu má sice originální příběh (volně převedený z výborné knižní předlohy Kodži Suzukiho - tam byl ale hlavní hrdina chlap a Sadako měla koule), ale zpracování spíš než horror připomíná mysteriózní detektivku a na to, že byste se snad i báli, radši předem zapomeňte. Atmosféra je mizivá a nalíčení Sadako a zvlášť její "děsivé" opilecké oko působí chvílema až neskutečně trapně. (03.07.2007)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)