Deváté srdce

Prvních čtyřicet minut je to spíš taková oslava potulných komediantů, oslava jejich svobody. Šíří svými pohádkami pravdu a nebojí se mocipánů (Kemr jako moudrý herec ryzího typu, který oslavuje Shakespeare v Hamletovi). Tím, že je nutno zachránit svobodu, zachránit herce, přesouvá se film do světa honosných kostýmů. Úlohu herce zde přebírá šašek (to známe z Werichových předscén). Zdá se, že se v této části Herz nechal inspirovat Dumasovým Josephem Balsamem (magie, elixír). Bohužel celý film je velice divadelní - postavy pronášejí své monology jako v Národním a masky jsou na první pohled viditelné. Trapná je honička na tržišti vrcholící spartakiádním výstupem Pavelka versus dva biřici (rvačka by neměla vypadat tak secvičeně), A tak zbývá hra s atmosférou - Hapkova kolovrátková hudba se dopňuje s dobře vybranými lokacemi snímanými promyšlenou kamerou. (31.01.2010)

Hudba jak od Vivaldiho či Beethovena, výpravu a stylizaci by záviděl i Tim Burton, Kukura bezkonkurenčně nejlepší postava filmu a zošklivit takhle moc "pana hraběte" co by i brouka nechal žít, to je pořádnej výkon. Ovšem příběh za tímhle značně pokulhává, například už jen ta do nebe volající nijakost Martinova chování - schválně si zrekapitulujte, co všechno dokázal. Moc toho nebude. Navíc mi tam Pavelka vůbec neseděl, byl to takovej hrdina bez osobnosti, nic zajímavýho. Naštěstí tam byl Kemr a Filipovskej, který oba hráli jak z partesu (v menších rolích taky Somr, Lohniský, Kubáň s Přeučilem a nakonec se mihne sám Herz). Příběh je prostě takovej nedotaženej (co se stalo s těma osmi?), ač hororovej je přepychově. No, jsem zvědavá na Pannu a Netvora. (17.12.2011)

K filmu jsem se vrátil po mnoha letech. Pamatuju si, že jako malý jsem se víc bál Filipovského šaška, než samotného Aldobrandiniho a že mě pokaždé fascinovaly úvodní titulky, kde vyskakoval jeden kostlivec za druhým. Pohádka určitě není pro děti, atmosféra, kterou Herz ve filmu nasadil funguje doteď pěkně ponuře a samotný děj taky není nijak pozitivní. Sice to skončí dobře, jak většina pohádek, ale i tak se hlavní hrdina musí dostat přes astrologovu oratoř, kde má stůl pro své oběti, kterým bere srdce a následnou zeď, plnou sklenic s bušícími srdci. Na mě film v závěru nezapůsobil, tak jak jsem si myslel a místy jsem se trochu nudil (a brutálně mě tankovala ta piha a šilhání, které obsahovala postava Aldobrandiniho) tudíž se ani záporák nedal brát moc vážně. Je to na hraně, a to hlavně kvůli atmosféře a dětské nostalgii. 68% (30.12.2016)

Vítejte v depresivní hororové, snově zamlžené vizi Juraje Herze, kterou bůhvíproč někdo označil za "pohádku". Vítejte ve světě, kde se potulný student, tragický klaun a jedna krásná povrchní hraběcí dcera stanou podivně nesourodou trojicí souputníků v bludišti chodeb pod zámkem, v němž tančí mrtví. A do toho všeho duní úžasná ponurá hudba Petra Hapky, která nemá v československé kinematografii obdoby... Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž shlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem. A dnes můžu jen konstatovat, že takovéto umění se u nás už prostě netočí... (07.12.2013)

Deváté srdce je jedna z nejpůsobivějších českých pohádek. Její síla vychází z temné atmosféry, kterou se Juraji Herzovi podařilo navodit. Společně s jejím dvojčetem Panna a Netvor se jedná nejen určitě o nejlepší pohádky dekády. Síla této spočívá v originálním příběhu a hlavně ve skvělém hereckém obsazení, které by snad nemohlo být silnější. Obzvlášť působivá je postava ztvárněné Jurajem Kukurou. V počátku sice pohádka začíná obyčejně, ale vše se změní momentem, kdy student Martin s šaškem sestoupí do podzemní stínové říše. Zde Juraj Herz naplno předvádí své umění. Silnou stránkou této pohádky je i Hapkova hudba. Podle mě se jedná o jeden z českých pohádkových klenotů, plný počet nedám, protože Panna a Netvor je lepší. (26.10.2010)