Morgiana

Skoro se až stydím, že mi tak dlouho Morgiana unikala, protože rozhodně patří mezi hodnotná díla československé kinematografie. Výtečná vziuální a technická stránka (mě zaujaly především kostýmy, masky a hudba), depresivní, místy výborně mrazivá a působivá atmosféra a hlavně skvělá Janžurová ve své dvojroli a k ní jako protihráčka neméně výborná Divíšková. K plnému počtu opravdu moc nechybí, ale pomalejší tempo (na kratší stopáž) a (pro mě osobně) neuspokojivý konec mě nutí hodnotit pouze 4*. (15.03.2011)

Filmařsky nemám moc co vytýkat, natočené je to opravdu zručně. Po herecké stránce už nemám vůbec co vytýkat, ale co se příběhu týče... Tam mám problémy a mám jich mnoho. Na začátku to vypadalo dobře, zlá sestra chce otrávit tu hodnou, tak jí nalije jed do pití, tak jsem byl zvědavý, jak se to bude celé vyvíjet dál, jenže problém byl v tom, že ono už se to pak dál nevyvinulo. Hodné sestře se prostě udělalo blbě a teď jsem sledoval, jak na to obě reagují a vlastně z toho pak bylo jenom čekání na moment, kdy se to prozradí. Bohužel, když už pak v takový situaci děj žádný není, tak to chce silnou atmosféru, aby se člověk nenudil, jenže bohužel, mě tady silná prostě nepřišla. Díky tomu mi celý film ve výsledku připadá dost utahaný a i přes to, že je to zručně natočené, bravurně zahrané a hodně se mi líbil i závěr, bohužel i tak to navíc jak na 3* nevidím. Staví to dost na atmosféře, ale mě tady prostě přišla poněkud slabá na to, aby utáhla celý film. A je to škoda, viděl jsem tam potenciál na něco opravdu velkého, bohužel se to nenaplnilo. Takže jenom 3* (28.06.2019)

Nádherná vizuálna stránka (hlavne kostýmy a interiér/exteriér) spolu s perfektnou hudbou a výbornou I. Janžurovou robia v rámci československej produkcie z tohto filmu jedinečnú záležitosť. V čom snímok málinko stráca je príbeh samotný. Ten ma neudržal v napätí a atmosferickom opojení po celý čas, miestami mi dovolil trocha vydýchnuť. Ale aj tak ide o fantastickú vec! 85/100 (24.06.2016)

"Jé, ty jsi našla mou panenku Viktorii. Byla tam i tvoje Klára? - Ano, ale už byla celá rozpadlá a neměla oči" Černá a bílá, zlo a dobro. A „jen“ jedna Janžurová v režii šílence. Hutná atmosféra podtržená mnohdy mrazivými hororovými scénami, pohledy z kočičí perspektivy, náznaky zvrhlého erotična a skvěle zpracovaným finálním twistem. I když zrovna ten bych uvítal ještě zlomyslnější a kdyby se v závěru role obou sester obrátily, vůbec bych se nezlobil, předloha, nepředloha. P. S. V oné dvojroli bych si dokázal představit i Jaroslavu Adamovou, zejména Viktorie by zřejmě nabyla opravdu démonického rázu. Kdo viděl pohádku Jamamba, jistě mi dá za pravdu… (21.09.2017)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)