Morgiana

Rendez- vous se sestrami halucinogeního původu je na dlouhé lokte. Přesvědčují vás, že je všechno v pohodě, že černá vraždí jen z rozmaru, že oranžová hází očka jen proto, že místní vojáček je super, následně vás přesvědčí o opaku- zamíchají šejkrem, a divák se veze na drogovém odéru. Těžkou posoudit, jestli je to dobře nebo špatně, každopádně výkon Ivy Janžurové hraničí s geniální představou, že když má člověk práci, která ho baví, má ji dělat pořádně. A Iva se opírá s takovou vehemencí do rolí sester, že srdce každého milovníka divadla musí zákonitě vyletět z těla a explodovat! No jo, to ještě Herz neprocházel tvůrčí krizí.... (19.12.2009)

Film, ktorý je naozaj svoj, ktorý je čistým a jednoducho rozpoznateľným autorským dielom svojho tvorcu. Je obdivuhodné, že výrazná výtvarná stránka neprekrýva psychológiu hlavnej hrdinky, ani Janžurovej výkon. Oba tieto dôležité aspekty filmu tu sú vo vzájomnom súzvuku a ešte sa umocňujú. Prekvapuje ma, že tu nikto nespomenul Rogera Cormana, myslím, že s Herzom mali niečo málo spoločné. Nie je to ani historický film, ani horor, ani rozprávka, je to proste Morgiana. (28.09.2014)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Kdysi mě tenhle film děsil ponurou atmosférou a psychadelickou kamerou, ale nakonec jsem si ho zamiloval. Už úvodní pohřeb napovídá, že režie se chopil J.Herz. Vynikající hudba Luboše Fišera se snadno přehoupne z líbivých tónů, prozářených sluncem / zahradní slavnost/, do temných hlubin hororu. Nápadité líčení, kostýmy a skvělá Iva Janžurová. Popravdě - předloha od A.Grina Jessie a Morgiana mě v porovnání s filmem značně zklamala. A vůbec nevadí, že Morgianou ve filmu je kočka......... p.s. J. Herz nebyl s výsledkem spokojený, jelikož tehdejší cenzura mu nedovolila zakončit film dle něho. Doporučuji rozhovor s režisérem, kde vysvětluje, jak měl snímek pokračovat, což by bylo výborné psycho a člověk se nediví, že komouši mu to zatrhli. (11.07.2010)

Morgiana nepatrí k často reprízovaným filmom v programe našich staníc, preto som sa k jej opakovanému zhliadnutiu dostal až po viac ako tridsiatich rokoch. Mal som obavy, aby ma nesklamal tak, ako mnohé filmy z obdobia mojej mladosti. Našťastie Herzova voľná adaptácia Grinovej novely má čo ponúknuť aj dnes. Starostlivá výprava, kostýmy Ester Krumbachovej, atmosférická hudba, nápaditá kamera a najmä strhujúci výkon Ivy Janžurovej v dvojúlohe vytvárajú dielo, pri ktorom sa divák nenudí, napriek pomerne jednoduchému príbehu. Ako v minulosti, tak i dnes som mal pocit, že sledujem strašidelný romantický príbeh z anglického prostredia. A pôvodné štyri hviezdičky ostali nedotknuté. (26.12.2011)