Odrazy

Talentovaný polský malíř, učitel, umělec v tom nejlepším slova smyslu, svobodomyslný a charakterní člověk Wladyslaw Strzeminski v podání Bogusława Lindy mě sejmul na první dobrou, tak obrovská touha po tvořivé práci a vlastním názoru se jen tak nevidí.. Bohužel mu životní cestu protli komanči - narodil se v nesprávné době na nesprávném místě - a tím „socialistickým realismem“ (pořád se mi z toho obrací žaludek, běhá mráz po zádech) mu vytrvale ničili bytí.. Posílám tam nahoru panu Wajdovi poděkování, s obdivem i úctou, přesně věděl, co chce říct a jak to udělat, aby divák pochopil.. Krásně smutné pokoukání.. (19.11.2022)

I když jsem od Wajdy ještě zdaleka všechny jeho filmy neviděl, pokud jsou jeho předešlé stejně kvalitní, tak to vážně klobouk dolů. Silný příběh, podpořený možná ještě silnějším, hereckým výkonem Boguslaw Lindy v hlavní roli. Polský, mnohdy vzdorovitý naturel byl a je tak na míle vzdálen od toho našeho a tenhle film mě v tom zase jednou po čase utvrdil. (02.07.2017)

A. Wajda dokázal zachytiť povojnové Poľsko veľmi dobre. Ide o silný príbeh muža, ktorého dostihli hrôzy komunistického režimu. Pritom stačil jeden podpis, alebo vyhlásenie a mal by pokoj... Hrdosť a česť sú dôležité, hlavne pre chlapa, to je jasné, no ja by som to predsa len riešil inak. Mal predsa ešte dcéru, o ktorú sa bolo treba starať, keby bol sám tak nič nepoviem. Z tohto pohľadu mi preto bolo konanie pána profesora trochu nemilé, no ale rozhodol sa... a niesol za to následky. Smutné, desivé a srdce trhajúce, hlavne pri konci, tá bezvýchodisková atmosféra sa snáď aj dala krájať. A k tomu všetci naokolo, krutí a nemilosrdní, vrátane tej ženy čo mu varievala polievku. No proste zo snímku sála jeden veľký smútok a veľa podnetov na zamyslenie, pretože človek v tomto ohľade ešte určite nepovedal posledné slovo. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.09.2017)

Andrzej bol velikán, o tom žádná. Ale nie som si istý, či sa kriticko- historické filmy za posledné dajme tomu 4 roky, už stredoeurópskym divákom neprejedli. Mne teda určite áno. Radšej by som nejaký ľahší žáner, ktorý by kľudne nemusel byť ani s posolstvom. Viem, že mnohých naštvem, ale 28 rokov od pádu komunizmu sa mi zdá, že sa už o ňom povedalo všetko potrebné a je na čase sfilmovať súčasnosť, nie minulosť. Ale pozor, to nehovorím o dokumentoch - tie treba točiť, ale o hraných filmoch! To isté podľa mňa platí aj o filmoch o 2. svetovej. (17.11.2017)

Mé neojoblíbenější Wajdovy filmu jsou z prvé poloviny sedmdesátých let, od devadesátých letech se stále více věnuje palčivým místům polské bolševické historie. Zde je to doktrína socialistického realismu, která spolehlivě likvidovala všechny upřímné tvůrce: buď umřeli na úbytě, nebo přestali tvořit, nebo si navlékli plášť z odporné tkaniny kajícníků. Zajímavé, a snad i trochu zarážející je, že režisér při své kritice používá stejnou metodu, stejný realismus (na tom, zda socialistický nebo nějaký jiný, až tolik nezáleží). To, co si dovolil v oněch sedmdesátých letech "za bolševika", tomu se "za konzumu" už nepřiblížil. Přesto i jeho pozdní filmy mají vysokou úroveň (porovnejte s Menzlem nebo Jakubiskem), jsou strhující, a vždycky se v nich najde něco, co zaujme mimořádnou pozornost. Zde to nejspíš bude osud (možná až nadměrně hrdé) profesorovy dcerky a jejich vzájemný vztah, který je sice mnohem tenčí, ale také mnohem tužší, než u jeho studentů. Pozn. 1: Příliš nevěřím v tvůrčí sílu devadesátníků, spíš bych to bral jako kolektivní dílo polské kinematografie, jako společnou poctu slavnému režisérovi - též od neméně slavného Bogusława Lindy. Pozn. 2: Závěrečný boj (mortal kombat) profesora Strzeminského s plastovými manekýnami je skuteně vyvrcholením filmové narace. (02.07.2017)