Rýchlo a zbesilo 9

„A to ani nespomínam tú ponorku...“ Toto je tak masívny film, že musím ísť na 4*. Dať deviatke „len“ 3* by bolo jednak nefér a jednak by som musel spätne prehodnotiť stovky trojhviezdičkových akčňákov z minulosti a odobrať im minimálne jednu hviezdu. Môžeme si z Vina Diesela robiť srandu (a aj si robíme), ale toto je proste fakt veľký hollywoodsky veľkofilm a automechanik v bielom tielku Toretto je jedna z mála rolí, v ktorých sa cíti prirodzene. „Spravodlivosť pre Hana“ je síce absolútne zbytočná (z jeho návratu nič nevyplýva, až na pár výnimiek je iba do počtu), ale Sung Kang je sympaťák, tak čo (aj keď vo veku 49 rokov začína vyzerať divne, keď sa snaží pôsobiť mladistvo, bezstarostne a nerozvážne). John Cena je výborná nová krv; režisér šikovne ťaží z jeho, ehm, minimalistického herectva. Absencia The Rocka a Jasona Stathama (ale naozaj?) mi nielenže neprekážala, ale dokonca sa mi páčila: séria vďaka nej zaznamenala odklon od špionážnych vládnych technomisí a vrátila sa k predsa len o čosi komornejšiemu duchu. Cameá sú úžasne absurdné. Na filme sa v tomto smere dokonale prejavuje seriálovosť (ba až telenovela); niekomu možno cameá budú vadiť, ale ja som sa spokojne pri každom nasprostasto, spokojne uškŕňal (áno, vrátane neviditeľného na konci). Akcia je štedrá, početná, bombastická. V deviatke sa často hrá predovšetkým s „magnetmi“, čo štábu umožnilo prísť s vynaliezavými, hravými nápadmi. Logiku, fyzikálne zákony ani iné záležitosti by som neriešil (znesiem v tejto sérii všetko a na všetko som pripravený, ale vesmírna akcia už aj mne pripadala ako láskavý parodický vianočný krátkometrážny špeciál natočený fanúšikmi pre fanúšikov). Pobavila ma rafinovaná hra so záporákmi: počas prvej hodiny tu skoro žiadny nie je (!), následne sa z toho, kto vyzerá ako hlavný, stane plus mínus klaďas a zo zápornej cameo roličky v podstate plnohodnotná záporná titulná rola a už som ticho, beztak som prezradil (skoro) všetko. Páčili sa mi nielen flashbacky (ktoré to osviežili) a atraktívna, rôznorodá, exotická, výborne nasnímaná výprava, ale tiež to, že tvorcovia prejavili pud sebazáchovy (konečne!) a vedia si zo seba nielen vystreliť („Kto je Dominic Toretto?“), ale tiež prekvapivá schopnosť ostro pichnúť do vlastnej vážnosti (je pozoruhodné, že Dominic mal v minulých desaťročiach také silné reči o rodine a pritom v skrini schovával toľko kostier). (10.09.2021)

Tak má Naftův multikulti klubík lobotomizovaných autokokotin další zářez na turbodmychadle a je to opět mokrý sen pro každého, kdo má v rodině nějakého toho nesnesitelného vypatlaného pičuse, kterému je třeba dát druhou, třetí, čtvrtou, ba i pátou šanci. A pokud se nezlepší ani takto přešancován, nezbývá než jej se slzami v očích obejmout, poplácat se otylou rukou po krajině srdeční a s upřeným mongoloidním výrazem mu do xichtu pomalu vyslabikovat slovo „FA-MI-LY“. To je totiž tutovka, hloupý zmrd jde ihned do sebe, ke všem se tulí, ňuňá s kýčovitými dětičkami a je z něj jako čvachtnutím kouzelného neuronového projímadla doživotní správňák a pyjonýr. A co se, znovu krutě promyšleného, intelektuálně vyzývavého a zapeklitě komplikovaného, děje s hlubokým filosofickým přesahem týká, je to nachlup takto: (Za neustálého doprovodu čokorecitátorů v pozadí) Hn-hn-hn-hn-hnnnn - spektakulární a fyzikálně obskurní výroba autovraků 1, hn-hn-hn-hn-hnnnn - trauma z dětství a trapný padouch 1 se zjevnou šancí, hn-hn-hn-hn-hnnnn - porce kýčovitých rodinných hovnot 1, hn-hn-hn-hn-hnnnn - spektakulární a fyzikálně obskurní výroba autovraků 2, hn-hn-hn-hn-hnnnn - trapný padouch 2 zjevně bez šance, hn-hn-hn-hn-hnnnn - porce kýčovitých rodinných hovnot 2, hn-hn-hn-hn-hnnnn - Nafta v úzkých, porce kýčovitých rodinných hovnot 3, hn-hn-hn-hn-hnnnn - „Co bych si tak ještě zařídil? Tak třeba Corvetoplán, tak šup s ním na orbitu!!!“, hn-hn-hn-hn-hnnnn - spektakulární a fyzikálně obskurní výroba autovraků 3, Nafta z úzkých venku, Bezpečné dosednutí Corvetoplánu na Bajkonur, Padouch 1 patřičně napraven, Padouch 2 spravedlivě zabit ve stíhačce kolem letícím kamiónem!, hn-hn-hn-hn-hnnnn - porce kýčovitých rodinných hovnot 4, eticko - filosofické zamyšlení nad sociologickým významem rodiny v Portoriku, objímající se velká šťastná multikulti rodina a repík, dusající do závěrečných titulků. No, po něčem takovém prostě zůstane v očích výraz deflorovaného frontálního laloku deseticentimetrovou jehlou, audiovizuální nauzea a totálně nasraný Theronovic Karlík, mlátící hlavou o kapotu, že při hlavní roli v předchozí, jakž takž snesitelné části, patrně podepsal dopředu i smlouvu na tento ubohý, trapný, dementizující a kariérně i lidsky degradující štěk. No již se velmi netěším na Rychle, ty debile 10 s očekávaným podnázvem Tokijská pizda. (01.08.2021)

Fandové série a žánru si to pustí tak jako tak, ostatním bych to nedoporučil, protože v tomhle díle dostává fyzika asi nejvíc na prdel. Jo, už jsem viděl leccos, ale tady – byť to dokážu přežít – se jde mnohdy za hranu. Takže když vypnete hlavu a necháte se unášet šílenostma, které jsme mnohdy ještě neviděli, dokoukáte to, protože jste zvědaví, a pak budete kámošům vyprávět, jaká to byla píčovina. # příběh ** | hudba *** | humor * | akce **** | napětí * | pustil bych si znovu ** (03.08.2021)

„To si ze mě děláte srandu?“ ptá se udiveně v závěru Charlize Theron. Ano, děláme, totální. A už hodně dlouho, nabízí se reagovat. FF kolos jede dál. Na fyziku kašle. Dlouhodobě. Prdelky se už tolik nevrtí, o rychlých autech to taky už moc není, zůstávají rádoby hlubokomyslné dialogy a jalový scénář. A jakási mezinárodní špionáž. Pokud někdo někdy zemřel (těžko bych si vzpomenul, ve kterém to bylo díle), je zase naživu, pokud bylo naposledy už něco hooodně absurdní, deváté pokračování to ještě přebije, a klidně vyšle do vesmíru auto s raketovým motorem na střeše. Ruční brzda dávno chybí. A do toho všeho je tu stále Toretto (pozor, ve dvojím balení), který dál mele o tom, že rodina je číslo jedna (přitom sám před svým vlastním prahem nemá umeteno). Jenže při všech těch zběsilých honičkách po frekventovaných ulicích musí zákonitě někomu navždy vzít strýce, dceru nebo otce... Ale to jen rýpu. Chemie mezi postavami je pořád fajn, je cítit, že spolupracují už několik let, jen se tentokrát méně myslelo na humor. Určitě se ale mezi diváky najdou tací, kteří si budou nejen v Edinburghu všímat našich škodovek, tipovat, kdo a kam ještě dopadne/přeskočí/odbočí na vteřinu přesně, užívat si „nápad“ s obřími magnety (ač s odporujícími si fyzikálními vlastnostmi) a konstatovat, že holky za počítači jsou prostě vždycky kočky. Celkově línější díl, ale tři hvězdy v pohodě dám. (05.08.2021)

RYCHLE A ZBĚSILE 9 je hraný a (post)pubertální publikum oslovující (post)covidový trhák, který je ukázkovým příkladem toho, co je na současném modelu výroby hollywoodského velkorozpočtového filmu špatně. Desátý příspěvek do něčeho, co se označuje jako sága, má pořadovou číslovku devět, dokončuje provázání s tokijským spin-offem, který byl co do vzniku v pořadí třetím filmem, ale chronologicky z celovečerních sedmým; mrtvé postavy z tokijského spin-offu se navrací, aby se v potenciálním pokračování spin-offu jiných postav, představených v potitulkové scéně šestky, spojily; přitom se zhusta odkazuje na dění ze sedmé a osmé části; jako anta/protagonisté se objevují dávno zapomenutí rodinní příslušníci... Ano, problémem téhle franšízy je serializace se vším negativním, co s sebou přináší, od soapizace (vše jde přes osobní vazby pro zdání provázanosti) až k tzv. Jump the Shark efektu (místo seriálového skákání přes žraloka se s autem letí do vesmíru). Provázání všeho se vším pro vytvoření širšího universa, které má krom postav sjednocovat i nastavený hodnotový systém (rodina!), má v "devítce" za následek rytmickou rozpadlost a nezájem o dění. Protirgument, že tahle franšíza byla o atrakcích, neobstojí, protože jsou tyto vždy začleňovány do vyprávění, slouží mu a posouvají ho dál. Pokud bylo vždy Rychle a zběsile koncipováno jako taková zábavná procházka akčním žánrem posledních dekád, protože si každý díl bral z řady jiných amerických a asijských děl, "devítka" přijíždí jenom s vršením toho, co bylo v amerických trhácích k vidění v posledních pár letech a činí z toho digitální a aurální exces (nolanovské převrácení velkého vozidla, bayovské výbuchy, greengrassovské rvačky v omezeném prostoru a za využití v něm dostupných rekvizit, marvelovská superhrdinskost postav...). I ta melodramatičnost je jenom způsob, jak oslovit i ženské publikum, protože tentokrát kvůli vnitřní rozpornosti nefunguje ani ten hodnotový rámec, jelikož heslo "rodina především" má platit ve filmu, ve kterém se dítě opustí, aby lidé toto opečovávající jezdili po minovém poli a zabili desítky, ne-li stovky lidí s rodinami. Žádný blockbuster, nýbrž "numbbuster" (= ohlušující a otupující verze blockbusteru) s docela ok Dolby Atmos zvukovým mixem, ve kterém vyniknou aspoň dvě narativně integrované atrakce z konce prvního a posledního aktu. Pokud autíčka, tak raději J. G. Ballarda a Cronenberga. (27.06.2021)