Réžia:
Juraj HerzScenár:
Václav ŠašekKamera:
Dodo ŠimončičHudba:
Luboš FišerHrajú:
Iva Janžurová, Petr Čepek, Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík, Jana Plichtová, Evelyna Steimarová, Karel Černoch (viac)Obsahy(1)
Sugestivní filmové drama Petrolejové lampy natočil Juraj Herz podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka. Vypráví v něm tragický příběh stárnoucí dívky Štěpy, žijící na přelomu století v dusném prostředí českého maloměsta, v ovzduší nepochopení a předstíraných citů, přetvářky a falše. Štěpě jsou neustále matkou vnucováni adepti na ženění, kteří ovšem musejí pocházet z téhož okruhu jako ona. Štěpa je však jiná než ostatní dívky. Jakoby zasažena duchem emancipace vyslouží si pověst dívky volných mravů a ta přirozeně nápadníky z řad městské honorace odrazuje. Než by se stala starou pannou, provdá se za bratrance, zkrachovalého důstojníka. V den svatby ale ještě netuší, jaká strašlivá nemoc pronásleduje jejího ženicha...
Pečlivě rekonstruované období secese v sobě tají osudové lidské trápení: stárnoucí dívka z rodiny maloměstské honorace se dočká svého štěstí, když se provdá na pohledného důstojníka. Netuší ovšem, že muž trpí zhoubnou pohlavní chorobu - s marnou obětavostí pak o něho pečuje, vystavena zlomyslnému posměchu svého okolí. Vynikající, stále sugestivní snímek Juraje Herze se opírá o procítěné, jemně odstíněné herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (296)
Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. ()
Že tenhle film existuje jsem samozřejmě věděl. Popravdě mě ale nikdy moc nelákal a tak jsem se mu statečně vyhýbal. Na doporučení od uživatelky Ratchetka jsem se ale rozhodl, že mu dám šanci. Ale ze začátku jsem litoval a říkal jsem si co mi to ta Ratchetka doporučila, protože mě moc nechytl. Postupem času jsem mu ale začínal přicházet na chuť a závěr už jsem si vyloženě užíval. Takže nakonec musím Ratchetce poděkovat, protože bez jejího doporučení bych film i nadále přehlížel a možná bych se k němu ani nikdy nedokopal. Což by byla určitě chyba a hlavně velká škoda. Juraj Herz zkrátka a dobře věděl co dělá a já ho považuju za jednoho z nejlepších československých režisérů. Silný 4 hvězdy. ()
Havlíčkovy těžce depresivní příběhy se těžce sledují a ještě obtížněji komentují. Podobně jako kolega Karlas i já přiznávám, že z nich mám skoro strach. Bezútěšnost krajiny lidské duše by jednoho donutila rozřezat si žíly, zbaštit cyankáli a ještě skočit do Macochy, aby to bylo jisté. Tyhle příběhy dokazují, že člověk nepotřebuje vnější zlé démony, bohatě mu vystačí jeho vlastní. Čepek a Janžurová rozehrávají své složité postavy s umem, na který jsou slova úcty krátká, Herz vytvořil tíživou dusnou atmosféru doby plné skrývaných citů a témat, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví. A jen nepatrná možnost úlevy v podobě závěru. Vynikající film, ale nemyslím, že bych měl potřebu jej ještě někdy vidět. ()
S údivem zjišťuji, že mi zmizel komentář, který jsem zcela jistě psala. Nevadí, zkusím znovu a možná lépe. U Petrolejových lamp mi vůbec nevadí, že film ukazuje trochu jiný příběh než vypráví kniha. Jaroslav Havlíček se nefilmuje snadno. Jedno nelze všem tvrcům upřít - jde v obou případech o skvělá díla, v případě filmu se skvělými hereckými výkony. Kdo nečetli knihu, vřele doporučuji! ()
Nemohu si pomoct, u celého filmu mi trochu vadí jeho technická stránka. Nejde jen o ten ryze televizní formát, ale hlavně o práci s kamerou, polocelky a polodetaily, pro kterou nenacházím ve filmu žádné opodstatnění a kazí celkový zážitek. Krásné Fišerovo hudební téma a nádherně emotivní konec také budí dojem, že takových míst mohlo být ze strany skladatele i režiséra daleko víc. Iva Janžurová tu podle mě předvádí o třídu vyzrálejší herecký výkon než Petr Čepek, pro kterého to byla v podstatě jedna z prvních velkých filmových příležitostí, ale celý film na obou doslova stojí. V době normalizace jednoznačně jeden z nejlepších filmů a snad i pro tu dobu vzniku jsem byl o tu hvězdičku štědřejší. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (14)
- Původně byl do role nemocného manžela (Petr Čepek) zvažován Eduard Cupák. (Roztržitý Luke)
- Cenzura při schvalování hotového filmu nařídila vystřihnout scénu, kde Štěpa (Iva Janžurová) táhne ze skal na zádech svého těžce nemocného manžela (Petr Čepek) poté, co nedokázal spáchat sebevraždu. Ústřednímu dramaturgovi Ludvíku Tomanovi totiž připadalo, že postavy spolu souloží. (BoredSeal)
- Existuje i románové nedokončené pokračování s názvem „Vlčí kůže“, ve kterém Štěpa (Iva Janžurová) prožívá další strastiplný vztah. Román se částečně odehrává ve městě Kadaň, kde autor Jaroslav Havlíček strávil vojenskou službu. (Nick321)
Reklama