Druhá strana nádeje

Dnes tedy ten "finský film o migrantech". Zatím se to skoro nedá vydržet, furt se tam kouří! Ano. Je to takové finské. Teď hraji poker. Ten film je jak sen. Celou dobu přemýšlím, kdy se odehrává. Je to fascinující... Kouří se v restauraci, staré telefony, auta. Fini jsou boží! Úplně je v tom filmu vidím. Oni ti s kamennou tváří řeknou: My jsme Fini, my nemáme smysl pro humor a nikdy se nesmějeme. A myslí to jako vtip! Akorát se nesmějou. Přesně takový je tenhle film. Celý ten film je nejasný, skládá se ze spousty úskoků, lží, surreálných situací - nepoučuje, ale karikuje, je to skvělá komedie. Finská, ale komedie! To bezčasí v tom filmu! Postavy tvrdí, že je rok cca 2015, ale ty VIDÍŠ, že to tak není. Nejasnost, neurčitost, obecnost, atd. jako obraz té migrace, jak chce člověk migrantovi zlomit nos a zároveň mu pomoct, ta karikatura nácka s nožem, záchrana od bezdomovců... to všechno je taková "prasečí polívka" a spíš sled gagů než pohromadě držící film... ale já se bavil. (13.01.2019)

Aki Kaurismäki stárne a jeho herci s ním. Entuziasmus a spontaneita jsou projevem mládí, a u něho to není jiné. Jeho poslední příběhy (řekl bych, že se dá mluvit a třech fázích a tato je poslední) jsou zajímavé, dobře natočené, ale chybí v nich cosi, co tam možná dříve bylo. Mám pocit, že by každý dobrý režisér natočit na podobné téma podobný film - což se o filmech jako Drž si šátek, Tatjano, Bohémský život nebo Calamari Union rozhodně říct nedá. Pozn. 1: Když se ve filmu poprvé objevil Sherwan Haji (jako Khaled), spatřil jsem archaického syrského bojovníka na lovu lvů (samozřejmě s vlnitými vousy). Pozn. 2: Relativně dlouhé sekvence filmu byly naplněny hudbou (mimochodem skvělou, jak se ostatně dá od AK čekat), a i když film hodně oživuje, přesto to není "hudba filmová", ale spíš laciný benefit. (17.10.2018)

Musím uznať, že námet o sýrskom utečencovi hľadajúcom azyl vo Fínsku sa mi celkom pozdával. Akurát to podanie ma akosi neuchvátilo. Na jednu stranu sa mi páčila tá občasná satira a suchý severský humor, no ten chlad, ktorý z toho vyžaroval mi prišiel viac na škodu ako na úžitok. Ja mám radšej temperamentejšie prevedenie deju s vypätejšími emóciami postáv. Teda aspoň pri filmoch s takým sociálne výrazným námetom, aký bol aj v Toivon tuolla puolen. Ale inak to bolo celkom zaujímavé, aj keď niektoré situácie boli prinajmenšom neuveriteľné a nereálne. (25.11.2017)

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu. (19.09.2017)

Dva propletené příběhy, tak od sebe navzájem odlišné, že to ani nevypadá, že by bylo možné je propojit. Posuďte sami - na jedné straně vážné drama o syrském uprchlíkovi, co se snaží získat ve Finsku azyl a hledá svou sestru, která se mu ztratila kdesi u maďarských hranic, a na straně druhé až groteskně absurdní komedie o stárnoucím podnikateli, co odejde od své ženy, rozprodá obchod s košilemi a koupí restauraci čtvrté cenové s odpovídajícím personálem. Akimu Kaurismäkimu se přesto povedlo v poslední třetině filmu oba děje velice přirozeně spojit do úsměvného a uvědomělého komediálně-dramatického mixu, v němž najdete i vyjádření k uprchlické krizi, i suché vtipy trhající bránici. Pár drobností je sice už navíc (třeba postavy tří stereotypních skinheadů), ale to jsou vážně jen detaily. (02.07.2017)