Neviditeľný

Zajímavý polo-horor s perfektně vybranou hlavní herečkou, která už svým výrazem zapadá přesně do své role týrané a zoufalé ženy. Tento psychologický thriller s několika strašidelnými prvky zaujme od samého začátku a ze svého sevření diváka prostě nepustí. Velice chválím především první dějství které je velice strašidelné. Ve druhém nastane zlom, který filmu určí zcela jiný směr plný perfektní akce a zajímavé technologie. Závěr je však tím, co filmu nasadí pomyslnou korunu za dokonalost. V poslední řadě jsem byl nadšený i uměním s kamerou a za tento výtvor si kameramana přidávám do své topky. 90% (30.01.2021)

Neviditelný je film tvůrce, který chce o všem hodně přemýšlet, chce hodně přinést důmyslnou formální stránku, ale prostě na to nemá. Stejně jako Upgrade to postrádá jakoukoliv finesu a cit, je to jen spousta smutné snahy, hyperaktivní mávání rukama s cílem, abychom si ho někdo všimnul, ale bez talentu na jakékoliv frontě. Vím, že je kruté to takhle říct, ale život je někdy krutý. (21.03.2020)

Sleeping with the Invisible Enemy. Whannell má za ty léta kooperace s Wanem budování napětí v malíčku a tady akorát při zachovaných postupech vyměnil nadpřirozenou entitu za výkřik moderní technologie. V okamžiku, kdy se to překlopí do béčkového stylu Verhoevenova Hollow Mana, si člověk uvědomí, jak by sestřihání jakkoliv funkční první „duchařsko-stalkingové“ části přispělo k celkovému zhutnění, protože ty dvě hodiny jsou v rámci typu nabízeného produktu zkrátka moc. Obsazení Elizabeth Moss, která si postupně prošla fázemi: nahrbený uzlík nervů, uzlík nervů v kýblu a sebevědomá paní Pomsta, je tady všeobecným zdrojem údivu. Někoho takového že by si vybral prachatý vynálezce? A napadlo vás, že třeba dobře vaří..? (08.04.2020)

50% Krom několika nelogicnosti tomu ubližuje hlavně obsazeni hlavní ženské role, nějak mi Moss nebyla v této roli sympatická. I přesto, že to mělo dobre a silné momenty, které byly řemeslně natočeny, pocit dobrého filmu z toho moc nemám a dostal jsem chuť se opět podívat na Verhovenova Muž bez stínu, který nebyl také žádná velká pecka, ale bavil mě a zanechal pocit, že se rád po pár létech podivam- což u Neviditelného nehrozí. (18.07.2020)

Archaický námět se Leigh Whannell pokusil revitalizovat a částečně také inovovat. Není to typický horor, nemá to ani prognózu typického thrilleru. Vlastně se jedná o (skoro) psychologické hrátky s realistickým ohraničením. Celé dění by se v podstatě dalo shrnout do jedné věty: Žena je terorizována jejím bohatým a NEVIDITELNÝM ex-přítelem, od kterého musela utéct, najít útočiště u chápavého černého policisty s dcerou a postupně se vypořádat s tím, že své nevzhlednosti (z psychologického hlediska) unikne jedině v tom případě, že ze všech prostor, kde se pohybuje a bude pohybovat, odstraní zrcadla a výlohy. Film má bezmála dvě hodiny a není to na něm tolik znát, ačkoliv v podstatě sledujeme pořad to samé, podávané napínavější formou, což je doplněno lacinými a naivními efekty neviditelného monster muže. Triky si v ničem nezadají s verzí neviditelného muže s Chevy Chasem, které už táhne na třicátý rok vzniku. Scénář občasně nedává dobrý smysl. Protagonistka není zrovna královna krásy, přesto o ni psychopat usiluje, ta hraje sice se zápalem, takže se po čase dalo zvyknout na to, že Elisabeth Moss do konce filmu nezkrásní, což není pointa filmu, ovšem její nelogické obsazení už jsem si zdůvodnit nedokázal. Zkrátka má-li být pronásledovaná ženština objektem marnotratného odkázaného dědictví "mrtvého" geniálního vynálezce, tak by měla i u diváka vzbuzovat alespoň minimální masturbační touhu, ovšem měl jsem potíže, aby mně v kalhotách vůbec něco erektivního zůstalo po tom nájezdu škaredé larvy. Ostatní herci také žádný zázrak a nevzbudili můj zájem setkat se s nimi opětovně v dalším filmu. Produkční náklady se u Whannella nikdy nešplhají do horentních sum a ta jeho často proklamovaná schopnost "natočit za pár babek" mimořádně kvalitní film už mně přijde přehnaná. Nenapíší, že je přeceňovaným tvůrcem a něco podobného. S tématem se porval, občas přidal zvrat  a dokonale zabil závěr. Ten byl mimořádně nedotažený a naprosto postrádal logické objasnění. Ještě bych vypíchl inovativní způsob dosažení neviditelnosti, za kterým tentokrát nestojí zázračně vyvinuté sérum, nýbrž sofistikovaný model Osmany Laffita, který i zabavil. Na jedničku fungoval také atmosférický ráz, který podtrhlo několik napínavějších, i když snadno predikovatelných sekvencí. Neuspokojivý závěr pak v podstatě s ničím zajímavým nepřišel. Působivá hra na dusnou atmosféru byl dobrý tvůrčí tah. Námět zůstane na zaslouženém odpočinku, počítám, že se jej v budoucnu hned tak někdo znova nechopí, takže tohle zpracování oslní a zaujme. 8/10 (28.03.2020)