Říkali mi Džigu

"Ty jsi Hiroshi Shiba. Proměňuješ se v robota." Stačilo jedno setkání s roztomile bláznivou Alessiou a ze zabržděného Enza se stal hrdina. Tedy spíš týpek, který občas sroluje radiátor, přepere bankomat nebo roztrhne dodávku. To mě bavilo. I jeho soupeř Cigán mě bavil, protože byl jako stvořený pro pár facek sanitkou. Jenže Enzo je hrdina na prd, neboť je jediný pomalý mezi samými zlými a to je na zakládání fanclubu poměrně málo. (03.03.2018)

Opravdu nevidím podobnost mezi tímto italským snímkem a americkým Deadpoolem, s nimž je tu srovnávan. Mezitím, co Deadpool je typický popkornový komiks a hlavní hrdina hláškuje jak o život, tento snímek na mě působil mnohem vážněji a hlavní hrdina je čistý introvert. Vzhledem k mému seznamu oblíbenců budu se tedy tvářit, že je ta podoba v příběhu, ale i to bych vyvrátil nejspíš, kdybych si pustil oba snímky k vzájemnému porovnání. No budiž. Kromě klasických spencrovek mě italská filmová tvorba míjí, o to víc jsem byl překvapen, jak schopně natočený to je. Atmosféra se dala krájet, drsnost některých scén a reálnost (třeba scéna s tramvají) jsou plusy a pak tady máme záporáka, který svým charakterem celý film slušně vede. Opravdu, budu- li k sobě upřímný, řekl bych, že jsem mu fandil o trochu víc, než klaďasovi a to i přesto, že je jasné, jak film dopadne. Je to za lepší průměr. (01.05.2017)

Tohle opravdu není komedie typu Avangers, ale naopak dosti drsné drama. Není to uhlazené a není to pěkné. Místy dost jiné, dost divné, zvláštní a tvrdé. Ale celkově uchvatitelný příběh a dobře zahrané. Chtěl jsem původně hodnotit méně hvězdami, ale prostě nad tím musím přemýšlet, protože se mi to vrylo do paměti svou silnou emocionální stránkou. (15.02.2022)

Džigu pro mě znamenal velké zklamání. Těšila jsem se na neotřelou superhrdinovskou pecku a místo toho se mi dostala mdlá napodobenina Hollywoodských trháků. Postava samotného Džiga neobsahuje ani trošku originality a po prvních pár minutách a získání super vlastností je jasné, jak to s ním celé vlastně dopadne. Tak trochu šílená super girl sice ze začátku vypadá dost zajímavě, jenže pak i její chování zapadne do připravené škatulky a diváka začne nudit. V podstatě to samé se dá říci i o solidně zahraném záporákovi, který sice vypadá dobře, ale jeho postava je jen těžko uvěřitelná. Zejména v závěru filmu bylo jasné, která scéna se bude ubírat kterým směrem a já jsem se začla dost nudit. Říkali mi Džigu je sice docela dobrý pokus o oživení evropské filmové produkce, ale příště by to chtělo podstatně zapracovat na vlastním, aspoň trošku originálním scénáři. (12.07.2016)

Italský superhrdinský film? Ani bych neřekl. Tvůrci si vypůjčili pouze základní premisu hrdinských filmů. Tzn nějak se z loosera stal superhrdina a musí se s tím popasovat. A to je společně s dlouhou stopáží asi tak vše, co má tento film společné s americkými popkornáři. A oboje jsou také jediné slabiny, jinak velmi zdařilého dramatu o Enzovi, kterého láska vrátila mezi lidi. Kde Džigu jednoznačně boduje, je prostředí a postavy, které sledujeme. Civilní až špinavé pojetí, je v přímém rozporu s technickými fičurinkami, naleštěným brněním, vystajlovanými maskami a CGI hollywoodobordelem. Žádní vědci, inženýři, doktoři... . Ty "malé" sci-fi filmy jako Freaks, Upgrade, Spring a teď i Džigu, které stojí hlavně na autenticitě a tvůrci se opírají především o scénář, beru jako velké osvěžení, kterého je mi v té mainstreamoské smršti načančaných sci-fi, opravdu zapotřebí. (21.02.2020)