Colette: Príbeh vášne

Nemá to spád, nemá to zápletku, je to příliš sentimentální a ženské, vytýká literát Henry své mladší manželce, když započala práci nad pozdější sérií románů. Není to tak dlouho, kdy se dusila Glenn Close v úspěších svého muže-spisovatele, přitom vše bylo krapet jinak. Otřeli jsme se tehdy o literární společnost, která znevažuje ženské autorky, i o tvrzení, že za každým velkým mužem stojí velká žena. Colette psala v ich formě, sentimentálně, pod pseudonymem Willy. A pochopitelně pro svého manžela, sobeckého nevěrníka, pro kterého flirtování s jinými nic neznamenalo („Je to pro ukrácení času a zahnání nudy!“). Později začala psát sama za sebe, věnovala se i herectví a tanci, udržovala poměr s ženami. Filmové zpracování života známé francouzské spisovatelky má podtitul Příběh vášně, ovšem právě vášeň jsem z plátna absolutně necítil. A necítil jsem toho mnohem víc. A vlastně souhlasím s první větou komentáře –ačkoliv shrnuje prvotinu pozdější významné autorky: nemá to spád. Životopisný film nikdy nezestárne. Jenže většinou je to tradičně pojatá biografie s výjimečným hercem v hlavní roli. Nic víc, nic míň. To už je jakousi pravidelnou ingrediencí každoročního filmového kalendáře. Keira Knightley hraje tradičně slušně, stejně jako zbytek ansámblu, ale celkově toho ve mně moc nezůstalo. Dietní 3 hvězdy. (05.02.2019)

Colette představuje jednu z prvních feministicko – emancipačně lesbických vlaštovek, která radši než péči o manžela a domácnost si hodila frndu do kaťat a postavila se svému vlastnímu předurčenému osudu „pipky domácí“. A proč by ne, když na to měla odvahu, chuť a talent, nehledě na to, že její mužíček byl také pěkný vejlupek. Každopádně, o film jde poutavě zpracovaný, odehrávající se možná až ve zbytečně moc svižném tempu, díky čemuž pak divák nemá bohužel šanci příliš proniknout do hloubky příběhu, stejně tak jako do niter postav, celé to tak vyznívá povrchně a zároveň bez funkčních emocí. Na takovýto typ filmu je zde i velice málo dramatických, či jinak vypjatých scén, a pozitivně nemohu hodnotit ani dobovou atmosféru, která snímek vůbec neoživila. Co se obsazení týče, Keira Knightley se své zajímavé postavy zhostila velmi přesvědčivě, a prakticky ten film drží nad vodou a navíc v tom zůstala úplně sama, jelikož ostatní ji tu vlastně svými krátkými výstupy jen přihrávají. Colette zkrátka není nikterak výrazná podívaná, která by dokázala strhnout, či nějak vyloženě konkrétně něčím zaujmout, na druhou stranu určitě ale ani nenudí, příběh odsýpá, takže prostě takový obyčejný průměr. (26.01.2021)

Film sice nebyl žádnou katastrofou, ale od tématu a hlavně pařížského prostředí jsem očekával mnohem více. Takto byl děj poněkud líný, Keira Knightley hrála tradičně výborně, ale scénář pořádně nerozvinul ani příběh, ani titulní postavu. Jediným větším přínosem tak pro mě bylo to, že jsem se dozvěděl o autorce, o které jsem do dnešního dne vůbec neslyšel. (09.08.2019)

Souboj malosti a ješitnosti s inspirací a zápalem. Nevím ale, jestli mám film chápat jako odraz nižších lidských pohnutek, nebo snad jen jako připomínku, že žila a psala jedna specifická odvážná dáma. Linie tvůrčí a životní se totiž nedoplňují, jen smutně srážejí. Keira možná není ve svých kostýmních fetiších vždy využitá, letos je ovšem poprvé zbytečná. (18.02.2019)

Život francúzskej spisovateľky Sidonie-Gabrielle Colette už na prvý pohľad skrýva v sebe nemalý potenciál, ktorý by bol výnimočný tvorca schopný pretaviť možno i v horúceho kandidáta na filmové ocenenia. Wash Westmoreland však dokázal zaujímavý materiál trestuhodne premárniť a vystaval z neho len rutinne pôsobiacu životopisnú snímku. Solídne herecké výkony ústrednej dvojice či verné zachytenie dobového Paríža, to sú kvality, ktoré jej nemožno uprieť. Ibaže nič z toho, dokonca ani pikantne ladené scény (vôbec celá lesbická línia pôsobí, akoby scenáristov otravovala úloha plnohodnotne ju spracovať), nie je natoľko výrazné, aby dokázalo zachovať spomienky na film v pamäti diváka dlhšie než pár dní. (55%) (01.03.2019)