Zvuk metalu

Pribeh zacal rychlo, potom spomalil a uz len plynul. Riz Ahmed je na platne cely cas a podava absolutne uzasny vykon. Dalsia maximalne vyuzita vec je zvuk, ci jeho absencia. Ten zaver som tak uplne necakala, ale daval zmysel a bol satisfying.  Bol to novy zaciatok. Ked Ruben prijal, ze jeho cas v deaf community nebola iba zastavka, ale ciel. A je treba si v tom svete zacat hladat vlastne miesto. (02.08.2021)

Sound of metal (nádherná prešmyčka) je presne tým typom filmu, ktoré by som ja v roli akademika nominoval na Oscara ako prvé. Komorný príbeh o obyčajnom človeku s obyčajným naratívom možno mnohých svojou NEveľkoleposťou rozprávania sklame, u mňa si však práve týmto prístupom vybudoval obrovské sympatie. Sound of metal celú dobu postupuje úplne nepredvídateľne a často krát naznačované dejové odbočky vypustí, alebo úplne ignoruje. No a nebudem sa tajiť, záver je presne v tom minimalistickom, ale zároveň dostatočne katarznom duchu, v akom to milujem. Malý veľký a právom nominovaný film! (24.03.2021)

„Zvuk kovu,” sa bezprostredne týka, extra ambiciózneho bubeníka heavymetalovej kapely Blackgammon, ktorý tak extrémne bušil do bicích nástrojov, až tým pádom kompletne stratil sluch, s čím sa ale následne nedokázal vôbec zmieriť ! Totižto, Ruben Stone, sa tak dlho vystavoval prostrediu s nadmerným výskytom hluku, až mu skrátka »praskli« obidva ušné bubienky, čo malo potom za následok najmä aj to, že musel náhle ukončiť turné spolu so svojou speváčkou, zároveň i priateľkou Lou, s ktorou si celkom dobre nažívali v karavane, kde im asi očividne ku šťastiu nič nechýbalo... ? Momentálne je asi najviac najvhodnejšou voľbou pobrať sa do centra pre nepočujúcich, kde tomu šéfuje taký charizmatický chlapík, bývalý alkoholik a veterán z Vietnamu, Joe, ktorý Rubenovi s ochotou poskytne prístrešok, kde bude môcť zložiť hlavu, k tomu sa naučiť aj «posunkovú reč» kvôli neverbálnej komunikácii, a trebárs i neskôr učiť takto handicapované deti, alebo ešte i pomýšľať nad prípadnou operáciou, ktorá sa síce nezaraďuje k tým úplne najlacnejším, no črtá sa akási určitá nádej, že tieto implantáty, by mu predsa mohli navrátiť jeden z piatich zmyslov, tak potrebných pre vari každého človeka ? Ak by ste si mali vybrať: „Boli by ste radšej nevidiacim, či skôr nepočujúcim” ? Ruben má našťastie kvalitný zrak, no zrejme ho bolí u srdca, ako musí postupne rozpredávať všetky svoje hnuteľné majetky, aby si našetril na tento »zákrok« , kedy mu možno aj na výlet do Paríža ostane, kam sa medzitým premiestnila jeho pôvabná priateľka, o ktorej sme to ani netušili, že jej otec je Parížan, ako vyšitý ! U galského kohúta sa v podstate o všetkom napokon rozhodlo, teda o Rubenovom, ďalšom smerovaní, keď absolútne posledný záber na protagonistu, bol viac, než výstižný, t. j. vysvetľujúci. / Na snímku ma fascinovalo predovšetkým to, aký je objektívny svet nepočujúcich, s čím mi veľmi dobre vypomáhali rôzne, »zvukové efekty« , čiže odporúčam sledovanie filmu JEDINE prostredníctvom dobre ozvučených slúchadiel, kedy sa lepšie vžijete do pocitov týchto ľudí. Vskutku, majster zvuku s asistentom zvuku - mikrofonistom, odviedli poriadny kus roboty, no ale aj herec v hlavnej úlohe, Riz Ahmed, o ktorom by ste to asi vonkoncom nepovedali, že je schopný takto (ne)uveriteľne stvárniť túto postavu ! Klobúk dole. (03.01.2021)

Naturalistické komorní drama o muži, který se musí ze dne na den začít vyrovnávat se svou postupující hluchotou. Režisér Darius Marder nám tuto nosnou myšlenku prezentuje skrze táhlé záběry, dusivé, místy až nepříjemné ticho a výtečný výkon Rize Ahmeda, jenž bez debat aspiruje na jeden z jeho nejlepších. Celý tento výjev poté eskaluje hořkosladkým finále, které za celým snímkem zanechává působivou a zádumčivou tečku. Za zmínku zde rovněž stojí i malá role Mathieu Amalrica, jehož účast mě velmi mile překvapila. Co tedy dodat na závěr? Snímek Sound of Metal se zkrátka moc povedl, pročež byste ho rozhodně neměli minout. Skvělá práce! „ Like, what does it matter? What does it matter? It just passes. Yo. If I disappear, like, who cares? Nobody cares, man. Seriously. Yo, and that's okay. That's life. That's life. No, for real. Okay? It just passes. It just fucking... fucking passes.“ (05.01.2021)

Sound of Metal je pro mě rozhodně jedním z těch lepších snímků, kteří jsou nominováni na Oskara. A musím říct, že je nominován plným právem. Loňský rok byl chudší na film, přesto jich pár výborných vzniklo (byť je stále pro mě nejlepším počinem stále TeneT a Attenboroughovo Život na naší planetě). Sound of Metal vypráví příběh metalového bubeníka, který přijde o sluch. Nemůže hrát v kapele na bubny a hluchota jeho vztahu s Olivií Cooke také příliš neprospívá. A tím pádem tedy přijde i o svůj život. Ubytuje se proto v místním odlehlém klubu pro neslyšící. A zde nalézá světlou stránku na jeho stavu. Na Sound of Metal se mi líbilo především jeho syrovost, kdy výborně dokáže zprostředkovávat pocity a stavy našich hrdinů. Ukáže jak slyší a vnímá svět neslyšící či postupně ohluchující člověk. Tyto scény jsou tím nejlepším, co film nabízí (teda až na fenomenální výkon Rize Ahmeda, jemuž ten Oskar nelze nepřát). Krásně ukazují důvody, proč neslyšící tvoří vlastní separátní společnost. V tomto je film téměř až dokumentárním. Což není výtka, nýbrž pochvala! Bohužel, ale osa příběhu je jasná již od začátku a film a ani příběh nemá čím překvapit. Což však neznamená, že bych se nudil. To vůbec. Film mi utekl jako voda a to především díky perfektnímu Ahmedovi, přesné režii a neskutečně propracovaným hrátkám se zvukem. Pro mě velké překvapení a rozhodně filmu budu držet palce na cenách akademie. Ale plnou palbu tomu nemohu dát a to především díky mé výtce k příběhu. Přesto nadmíru působivý snímek, který je třeba sledovat v klidu a s pořádným zvukem. 8/10. (12.04.2021)