S láskou Vincent

Hodně místních komentářů vyzdvihuje formu nad obsahem. Já takový problém nemám. Příběh mě pohltil, ke zvolené formě mi skvěle seděl a něco v něm mi přišlo příznačné době, ve které se příběh odehrává (jako kdyby vycházel z literatury realismu tehdejší doby). Pro Mansella typický soundtrack výborně doplňuje naléhavost s jakou je příběh vyprávěn a zvolená obrazová forma celou atmosféru dokonale rámuje. Všechna čest tvůrcům, jejich trpělivosti a oddanosti cíli. 8,5/10 (10.02.2018)

filmů.kde forma válcuje obsah je spousta,ale v tomhle případě je to jeden z nejvýraznějších rozdílů,který jsem kdy viděl.Dějově je totiž Loving Vincent něco co mě osobně absolutně nezaujalo,uspávalo a nebavilo.Nebýt již zmiňované formy,která je skvělá a má svoje kouzlo a jít o "normální" film,pravděpodobně bych vůbec nedokoukal.Děj 40 %,forma 80% - výsledek 60% (19.01.2018)

Nemiluji impresionisty, nejasné kontury jejich děl, něco v kombinaci barev či kompozicích na mě většinou působí depresivně. Asi jsem jediný člověk na světě, na koho pochmurně a depresivně působí i slunečnice. Vidět všechny ty známé i mně naprosto neznámé van Goghovy obrazy v pohybu jako součást příběhu a zároveň vyprávět příběhy vlastní, byl naprosto neuvěřitelný zážitek. Film staví na formě, na vysoce estetické formě, možná právě díky celkové uhlazenosti nepůsobí pateticky úvahy o životě a smrti, stejně jako úvahy o tom, co by si člověk (ne)přál v případě smrti někoho z nejbližších, v daném případě je to otázka, zda by si člověk přál dostat dopis napsaný blízkým člověkem, nepůsobí cynicky. Tento film je dělaný skutečně s láskou. (20.12.2018)

Nezajímám se o Vincentův život, jeho techniku malování či výtvarné umění vůbec. Spíš hledám filmy s animací odlišnou od té mainstreamové, chcete-li Walt Disneyovské/Pixarovské. Tento film mé očekávání splnil do puntíku, dokonce ho překonal. A pokud jsem se nejdřív trochu obával nudného příběhu, mrtvolných postav, brzy mě snímek vyvedl z omylu. Prostředí samozřejmě bylo statické, ale tvůrci vždy dodržovali jeho interakci s živými bytostmi (pohybem, světlem, stíny). A právě postavy působily velmi živým dojmem, jistě některé víc než jiné, někdy hlavně díky danému malíři, jindy kvůli dabérovi, nebo souhře obou (zvlášť patrné u převozníka, Adeline a dalších). U takových detailů jako odraz tváře ve vodě či zvedání se z postele jsem byl velmi překvapený propracovaností. Ale ze všeho nejvíc se mi líbily černobílé vzpomínky, dokázal bych si v podobném duchu představit celý film. „Detektivní“ příběh možná nebyl tolik nosný, ale bavil mě, ačkoliv o něj tu nešlo. A ten silný pocit melancholie na konci…velká spokojenost, dávám silné 4*. (08.02.2018)

S láskou stvořené dílo, které pracuje s rozpohybovaným malovaným obrazem, pečlivě režírovanými hlasy herců a tradičně hlubokou, osudovou Mansellovou hudbou. Kostra detektivky s vtahujícím tajemstvím a zavádějícími otazníky, pestrá různorodými postavami které potkává hlavní hrdina a krásná poetickými myšlenkami z Goghovych dopisů, které napsal před smrtí. Srdcem filmu je samotný Goghův život, jeho outsiderská existence utrápená pochybami o sobě samotném. Existence s výjimečným vnímáním života a schopností přetavit do uměleckého díla pozitivní tvář svojí duše. Jeho komorně dramatický příběh, coby dnes oslavovaného umělce, je divácky obzvláště atraktivní, a to nejenom pro lidi, kteří se cítí být nepochopeni a přirozeně touží po uznání a širším přijetí. Song “Starry Starry Night” zpěvačky Lianne La Havas to celé nádherně uzavírá. (29.07.2020)