Rojkovia

Uvoľnený, "free" film, v ktorom môžete nájsť pár pekných myšlienok (ak chcete, nemusíte) a ktorý nezaprie, že jeho tvorca je autorom Posledného Tanga v Paríži. Eva Green je veľmi príjemný zjav a to nemám na mysli, len jej vzhľad ale aj herecké umenie, pričom dvaja zvyšný predstavitelia ústredného tria nezaostávajú. Je to primerane dekadentné, inteligentné, vizuálne pútavé, do istej miery originálne a aj "francúzsky šarmantné". (06.07.2007)

Zo začiatku kilm o iných filmoch a vzťahom k nim s trojicou fanatických filmových fanúšikov, komplexná filmová mozaika naplnená odkazmi a éterickosťou s troma voľnomyšlienkárskymi postavami, Matthewom a dvama súrodencami -domácimi - Theom a jeho sestrou, ktorí spolu vášnivo zdieľajú záujmy, obzvlášť fanatickú lásku k filmu a hýria chytľavou netradičnosťou prejavujúcou sa hlavne v ich hrách, Bertolucii pri tom krásne kombinuje výrazovú paletu od humoru po erotiku. Matthew je prijatý do spolku týchto "obludiek" (THE FREAKS,1932) a film postupne prechádza do úrovne romantického filmu zasadeného dobového kontextu pod povrchom tlčúceho na dvere bytu kde si postavy vytvárajú svoju malú bohémsku "komnatu". Prvá polovica sníky je sympaticky emancipovaná až streštená, tá druhá sa venuje prenikaniu do komplikovaných vzťahov medzi postavami v intímnej atmosfére prostredia s pár izbami premenených na malé emancipované univerzum troch ľudí, vykreslené na filmovom plátne v impresionistických farbách. Éterická dráma o zaujímavých ľudoch v revolučnej dobe, film o láske k filmom a ich citovaní na pozadí načrtávajúcom dobové udalosti vychádzajúce výrazne na povrch až v záverečných minútach, z bytu sa dostávame do ulice, atmosféra snímky sa mení, z myšlienkovo bohatej vláčnosti zrazu kričí. (13.04.2013)

Příjemný rebelský film, ze kterého (lehce dekadentní) atmosféra mládí, 60. let a láska k filmům čiší na míle daleko. Bernardo Bertolucci se představuje jako vyzrálý filmař, pod jehož dozorem explicitní sexuální scény rozhodně nepůsobí samoúčelně. Ústřední mladičké trio odvedlo skvělé herecké výkony z nichž zřejmě nejvíce upoutá tehdy debutující Eva Green. Navzdory smělosti s jakou prezentuje svoji nahotu, svým herectvím vyráží zbraň z ruky všem pochybovačům a dokazuje, že není pouze dceruškou Marléne Jobert, ale silnou hereckou osobností, jenž se svým talentem a sexapeelem dokáže přinejmenším vyrovnat herečkám zlaté éry. Snílci se mi svou nespoutaností a svobodou moc líbili, zklamalo mě pouze závěrečné Isabellino rozhodnutí, které logicky zcela neodpovídá pečlivě budované psychologii postavy a vrací vše zcela zbytečně na začátek. 85%. (06.01.2018)

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)

Nemám vůbec nic proti masturbaci, ale masturbovat, když píšete dopis mamince? Přiznám se, že jsem poprvé, před těmi třinácti lety, na film koukal hlavně kvůli Evě Green. Jsem rád, že jsem si dnes, po letech, mohl vychutnat i ten zbytek. Svérázný návrat do strastí mládí a jistého dobově-historického úseku. Vyloženě charakterní film, který se netočí ani tak kolem příběhu (a snad ani myšlenek), ale kolem postav. Viděl jsem od Bertolucciho teprve jen dva filmy (napravím, napravím) a zrovna dva, které mi přijdou svým způsobem nějak propojené, jako by jeden odkazoval na druhý). Bavily mě hrátky kamery (využívání zrcadel). Ten byt, ta knihovna v něm... (15.12.2016)