Anon

Pokud sklidím profesionální knižní kritiku a recenze čtenářů v takové podobě, že je mé dílo nejen navrženo na ocenění Knihy roku, známým režisérem zařazeno na seznam budoucích zfilmovaných knižních děl, že již mne daná kniha profesionálními kritiky zařadila (jejich slovy: katapultovala) mezi přední spisovatele tak náročného žánru, jakým je Umělecká literatura faktu, je to nepopsatelný pocit. Zvláště vědomí toho, že jsou to čtenáři pro něž píši, oni jsou pro mne těmi nejdůležitějšími, a na oplátku si mohu přečíst jejich recenze, které zahřívají mé srdce a dávají mému mozku podněty k hledání dalšího podnětu ke zpracování... Kdybych se však zachovala jako Andrew Niccol, a domnívala se, že se musím držet toho co mne tak obrazně vyneslo vzhůru, brzy bych bolestně dopadla na tvrdou zem... Snaha o držení se jedno úspěšného tématu i dalším dílem, je neudržitelná. Pokud samozřejmě nejde o volná či přímá pokračování stejného tématu. Ale i tak, úspěch je zároveň trestem. Neboť je jím nastavena laťka, pod kterou už žádný autor nikdy nesmí spadnout... Což je právě případ tohoto snímku a jeho režiséra a scénáristy, tedy autora v jedné osobě. Chtěl-li těžit z úspěchu a tedy nastavené laťky v podobě díla In Time, měl se na přeskok oné laťky připravit... Několik kaluží umělé krve a menších i větších odhalených ňader, nezachrání zpackané kroky na dobrém podkladu (námětu). Divák de facto nemá možnost ztotožnit se, či spíše porozumět charakterově jakékoli postavě, když žádná nemá žár života. Pouze kalkulace, chlad, a odstup s navíc předvídatelným vývojem děje. Nad kriminálně zpracovaným tématem ne nepodobným mnohem propracovanějšího počinu Equilibrium r. 2002, by zajisté zalomila rukama i královna žánru krimi, Agatha Christie... Výsledný pokus A. Niccola zdolat laťku nastavenou dílem In Time, skončil jejím krkolomným podskočením.... Nicméně, za snahu 20% a za snahu Netflixu dalších 20%. Dohromady tak 40% a dvě hvězdy... Snad se z této chyby Andrew Niccola poučí. (04.06.2018)

Depresivnější Minority Report od krále dystopií Andrewa Niccola. Rozpočet měl viditelně mnohem menší než Spielberg, ale stejně on staví svůj film hlavně na chytrém scénáři a zajímavě vybudovaném světě cyberpunkové nepříliš vzdálené budoucnosti - a ještě intenzivněji tlačí na paranoiu společnosti ve které soukromí neexistuje, čímž o to víc funguje jako kritický komentář na naši současnost. Nápad s hackováním očí je vynikající a rozvíjí ho velice zajímavě... až do série zmatených zvratů v poslední třetině které nedávají moc smysl a zanechají trochu hořkou pachuť - tenhle film to měl dobře rozjeté k silnějšímu finále. 7/10 (15.12.2021)

Niccol zase o kus slabsi ako uz v pre mna slabom In Time, ale teraz scenaristicka nemohucnost a frustracia spolu s katastrofalnou kamerou mi takmer zabranila dopozozerat to. Nevzdal som to, dokazal som to, ale sklamany som zostal znacne...Toto fakt nie je Andrew Niccol, na ktoreho kazdy dalsi film som sa tesil. (03.02.2020)

Zásadní ukázka toho, co Netflix je a asi i dlouho bude - televizí. Ačkoli sehnal téměř áčkového režiséra a téměř áčkové hvězdy, výsledek se odehrává ve dvou třech lokacích, vše je snímáno z blízkosti a i příběh nemá žádné hlubší košatění. Je to prostě dobrej TV film. Chytře napsanej, chytře zrežírovanej, ale bytostně televizní. (25.05.2018)

Specialista na nízkorozpočtové scifárny, které mají áčkový rozměr i sofistikovanou originalitu, je zpět. Andrew Niccol si pro svůj comeback stanovil, jak je jeho dobrým zvykem, nižší produkční náklady, na pyj nasadil po letech jeho osvědčenou Amandu Seyfried, přihodil spolehlivého Clive Owena a navrch napsal ultrafantasmagorii z blízké budoucnosti o sériovém vrahovi, který se umí hacknout do mozku a svým obětem těsně před smrtí zprostředkuje vidění z pohledu své osoby. Už se sice nedozvím, zda Niccol zůstal tragéd přes akci, film je téměř prostý akce, nicméně nevzpírá se explicitnějším erotickým vsuvkám, takže už divák nemusí fantazírovat o poprsí hlavní herečky, což je i nový prvek v jeho režijním přístupu. Seyfried je sice spíše zvyklá, že její filmy jdou do kina, tentokráte tomu tak není, jedná se o Netflix platformu. Kupodivu po technické stránce tento počin určitě předčil dosavadní lacině vyhlížející režisérovu tvorbu. Tempo vyprávění je pomalé, čímž slouží k tomu, že se v příběhu dá orientovat, i když méně pozorný divák může ztratit nit vyprávění. Zdánlivá průhlednost zápletky je vlastně stavěna pro nečekané vyústění/odhalení identity vraha, což ale určitě není nejsilnější část filmu. Mnohem zajímavější je průběh, nejednoznačnost charakterů, byť se to neobešlo bez klasických klišé typu traumatizovaný detektiv ze ztráty potomka, inklinace k chlastu, šlapkám. I tak má film porci režijních nápadů, které (svojí nereálností) zaujmou a drží děj. A hlavní dva protagonisté jsou ideální volba. Amandu Seyfried bych sice nebrousil každý den, v tomhle filmu je ale použitelná. Slabšímu zakončení/rozuzlení naštěstí předchází zajímavá režijní forma a pocit kvalitně odvedené práce, která zhusta plodila příjemné scifi plodiny. 10/10 (21.05.2018)