Ako básnici čakajú na zázrak

Tenhle kouzelný svět básníků měl mít tři zastavení a mohli jsme na ně nostalgicky vzpomínat. Jenže duo scenárista Ladislav Pecháček a režisér Dušan Klein nechce nechat recitátora-lékaře Štěpána Šafránka odpočívat, přichystali jednoduchý a jasně čitelný děj, který neurazí, ale ani se nedokáže nějak hlouběji zapsat do divákovy mysli. Poskládali ho z několika mikro příběhů, kdy některé lze postrádat, jiné by si zasloužili nějakou scénu navíc. Skalní fandové si užijí mnohé narážky a odkazy na předchozí pentalogii. Kouzlo je dávno pryč, ale ve výsledku je to lepší, než poslední dvě zastavení (1993, 2004). Kromě ústředního dua přátel vítězí znovu Jaroslav Uhlíř. A Linda Rybová, na kterou je radost se dívat. (17.04.2017)

Svým způsobem je šestý díl básnické sextalogie světový unikát. Ústřední postavy hrají 34 let (většinou) stále ti samí herci. Zvláštní je, že šestý díl svým product placementem nevadil tak moc, jako dík pátý (možná jsem si už zvykl, nebo se to tvůrcům povedlo zakomponovat lépe). Ale... problém filmu je, že jde od nikud nikam. Je mnohem více slepencem scén, scének a epizod, než uceleným příbehem (i když ten tu je, tedy již po šesté stejný - Štěpán Šafránek hledá opět partnerku). Osobně mám slabost pro původní trilogii. Ostatně na to pravě tento film spoléhá. Jde o velmi nostalgický snímek, který podobně jako babička s orosenýma očima otáčící listy rodinného alba, vytahuje z minulosti (předešlých filmů) herce a určité útržky. Ale podobně jako babička trpící Alzheimerem tyto útržky vytahuje jakoby nahodile, bez nějakého hlubšího významu a cíle. A tak se nám vlastně rozmělňuje i samotná podstata hlavního hrdiny. Jak jinak si vysvětlit, že první Štěpánova básnička zazní až po hodině filmu a celkem zde proběhnou snad jen dvě veršovánky (nepočítám-li reminiscenci starších, vylovených z truhly). Pavel Kříž i David Matásek (který je podobně jako zbytek obsazení odsouzen k roli nahrávající stafáže) vypadají velmi zachovale. Nečekaně překvapila i Linda Rybová, která dokázala sousedce vtisknout i na tom relativně malém prostoru velmi sympatickou tvář. Škoda jen, že celé je to takové natahováné a rozmělněné, takže i závěrečný metavtip, kdy Štěpán Šafránek vymyslí Kendymu titul pro jeho celovečerní debut (ano, po více jak třech dekádách), poněkud vyšumí... (16.04.2020)

Dvouapůlhodinová reklama na lékárny Dr. Max, Mazdu a jedno protonové centrum. Docela jsem se bál, aby to nebyly další Babovřesky, ale tak zlé to naštěstí nebylo. Jenže, to je asi jedna z mála pochval, jinak je to totiž nuda. V porovnání s prvními „básníky“ je to utahaná a nezábavná záležitost. Motto filmu by mohlo být „Je nám padesát, ale ještě na to máme!“. Nic proti, ale z povahy věci, tohle není zrovna něco, co by mi mělo co říct. Postavy dětských herců jsou otravně přemoudřelé, Pavel Kříž jede na neutrál a do toho se objevují vedlejší postavy a postavičky, u kterých můžu hádat, koho ze známých (a polozapomenutých) herců a zpěváků poznám. Scény s Josefem Somrem byly nejvtipnější z celého filmu. Nejzajímavější zase byla úvodní a závěrečná animační vložka Adolfa Borna. Ano, párkrát jsem pousmál, a dokonce i zasmál. Ne, není to zlé a k nepřežití. Jen je to prostě k uspání. (16.04.2016)

Tak musím uznat (ač přes svou averzi k českým filmů od roku 2000), že tohle se vážně povedlo. Film hraje na nostalgickou notu, ale což. Stárnem všichni a někteří z nás holt rádi vzpomínají na uprchlé mládí. Linda Rybová mile překvapila...je sympatická, i něco zahrát umí. Pavel Kříž opět svůj, i Matásek do týhle role sedí, i když v žádný jiný roli hrát neumí, Somr opět baví, ač jsem se bál, že se jeho profesor konce nedočká. Zkrátka film pro pesimisty, kteří nechtějí přestat věřit. A bylo fajn vidět znovu Venoše a v malých rolích Jirku Stracha či Ondřeje Kepku. A tak mi nesedělo jen sex Štěpána s Vendulkou a úvodní kýčovitá písnička o Spejblovi a Hurvínkovi, protože jak všichni víme Spejbl brousil paní Kateřinu. Co by taky s ní měl dělat jinýho, když to byla dřevěná loutka? No, doufám, že to konečně Štěpánovi vyjde, i když, jak praví klasik..."zazdít se to dá vždycky." Takže v sedmičce rozchod a nová slečna na obzoru. :-D (26.03.2020)

Hezky nostalgické, vlastně celkem dospělé, místy docela pěkné, ale nemůžu si pomoct, jako kdyby už básníci neměli co říct, jen trochu nostalgicky si zavzpomínají na lepší časy. Ale jo, tohle rozhodně není takový průšvih, jak jsem se bál, že z toho bude. Vlastně to bylo... no takové milé. Nijak mě to neurazilo. (06.01.2017)