Nosferatu - Fantom noci

Herzog vzdal hold svému krajanovi tím nejlepším způsobem. Jeho Nosferatu je skvěle vizuálně propracovaný film, plný nezapomenutelných výjevů a obrazů. V roce 1979 to muselo být jako zjevení, film z jiného světa, a i dnes mě baví daleko víc, než devadesát procent současných filmů. Citlivě zvolená, intenzivně využitá hudba dotváří unikátní atmosféru, kterou podle mě dokonce překonává svého předchůdce - stejně jako precizním výkonem Klause Kinskiho - jeho nervózní mručení a výrazy hned tak z hlavy asi nedostanu. Jediná výtka pro mě tak zůstává převaha vizuálu nad příběhem. (27.01.2011)

Další z adaptací klasického monstra Draculy, která je opět v něčem odlišná a výjimečná. Prvních pár minut, ve kterých byly záběry na mumie, na mě působilo dosti depresivním dojmem, který se ještě několikrát (v menší intenzitě) v průběhu filmu vrátil. Démonický Klaus Kinski coby hrabě Dracula byl vskutku castingovou výhrou, Bruno Ganz mě taktéž potěšil. Nesmím ještě opomenout úžasný hudební doprovod, který skvěle dotvářel tísnivou atmosféru filmu. (27.11.2011)

Návrat k expresionistické je spíše než remakem převyprávěním příběhu tajemného hraběte Orlocka v barvě a zvuku. A kupodivu – sugestivita předlohy nijak neutrpěla, jen je více než v maskách usazená v kulisách, zvucích a nových momentech (jako je morový danse macabre v závěru). Výrazně jinak vyznívá i konec filmu, v kterém nevítězí žena, ale vampír. Werner Herzog natočil parádní horrorový počin, který podobně jako Murnauův Nosferatu standart žánru výrazně přesahuje jak svou vizualitou, tak dokonalým personifikováním zla a úpadku. Odvážný filmařský pokus korunovaný úspěchem. (25.01.2004)

Docela zajímavá verze Drákuly (již osmá, kterou jsem viděl). Atmosféra je spíš romantická a pohádková ale ve spojení s nepříjemně svíravou hudbou dělá svoje. Hodně se mi líbily exteriéry odehrávající se v krásné přírodě. Jako pocta nebo remake původního Nosferatu je to určitě podařené, i když ne tak děsivé a docela zdlouhavé a konec je trochu překopaný. (25.01.2009)

Takřka věrný remake Murnauova černobílého němého díla. Na rozdíl od něho však končí prakticky beznadějně. Po esteticko-výtvarné stránce Herzoga překoná v tomto tématu snad jen Roman Polanski v Plese upírů; tam však k úplné dokonalosti zase vadí poněkud zdlouhavější rozjezd. Jsem toho názoru, že výše jmenované tři draculovské filmy jsou zatím dosud zřejmě nejlepšími. Coppola je nepřekonal, ale stejně jemu i všem jmenovaným dávám jen čtyři, byť silné, hvězdičky. Doufám, že na těch pět tento námět ještě někdo natočí... (08.11.2008)