Potomkovia ľudí

Sci-fi? Potomkovia sú mixom všetkého možného počnúc drámou, končiac vojnovým filmom, k sci-fi majú atmosfericky rozhodne najďalej a zasadenie do blízkej a pochmúrnej budúcnosti evokuje skôr mierne apokalyptický snímok. Inak vizuálna nádhera so zaujímavou myšlienkou, Cuaronov ťažký štýl však neumožníi ihneď vpadnúť do deja. A aj keď sa to zásluhou niektorých fantasticky nasnímaných scén podarí, chladný prístup k divákovi sa veľmi nezmení. Záverečný 9 minútový neprerušovaný/nestrihaný záver podporený dokumentárnou kamerou je tiež skvelý ale... na film roka to ani náhodou nestačí. Zároveň by ale bola chyba, úplne ho odpísať, istými neodškriepiteľnými kvalitami totiž disponuje. (17.02.2007)

Po dlouhé době vynikající sci-fi s ekologicko-apokalyptickým nádechem, které mě vtáhlo do děje jako málokterý thriller speciálně k tomu určený. Úžasně depresivní atmosféra bez zbytečně levných atributů, které se k jejímu vytvoření obvykle v jiných podobně laděných filmech používají a hlavně dynamika filmu s doslova úžasnými záběry - zvláště předlouhá scéna (bez jediného střihu!) přepadení auta a následné honičky a střelby je tak úchvatná, že jsem jen němě koukal a přemýšlel, jak se tohle vlastně točí. Stejně tak válečná scéna z tábora imigrantů s ulpělou krví na čočce ručně snímané kamery je srovnatelná s expozicí ve Vojínu Ryanovi... Ale tenhle film netvoří jen takovéto jednotlivosti (geniální střih, geniální kamera, skvělá hudba, skvělé herecké výkony, skvěle tvořená scéna, úžasně cíleně a přesně volené lokace...), ale právě jejich dokonalé složení v celek, který navodí na dvě hodiny pocit, že postuláty tohoto filmu jsou mou nynější realitou a zbývá jen přemýšlet o tom, jaké je to žít ve světě bez dětí, který si svou funkčnost zachovává už jen díky civilizační kinetice... Zřejmá je i hyperbola k dnešku. Je to ten svět, do něhož spějeme? (12.02.2007)

Potomci lidí patří k dílům, jehož mé vlastní představy o něm, zcela překonaly film samotný. Očekávala jsem velkolepý, v hollywoodském stylu natočený snímek, který bude maximálně vystihovat post-apo svět budoucnosti. Jak dalece vzdálené byly mé iluze od zpracování a celkové formy, jíž Children of Men obsahují. Od tak zajímavého námětu jsem doufala, že by se mu mohlo dostat více syrovějšího a propracovanějšího ztvárnění, s jistou pointou či více neočekávanými zvraty. Jenže Alfonso Cuarón se s ním vydal zcela opačným směrem, než jaký možná spousta lidí čekala. Potomci lidí nejsou digitálně, efektně či vizuálně fascinujícím eposem s vysokým rozpočtem. Je to v podstatě snímek, který by se klidně mohl odehrávat v současnosti a Alfonso mu také ponechal tento skutečný "puc" reálií dneška. Kdybyste si nepřečetli, že se jedná o sci-fi, nejspíš by spoustu z Vás při sledování nenapadlo jej tak nazývat, protože kromě onoho námětu neobsahuje zdánlivě nic, čím by vzdálenou budoucnost připomínal. Film disponuje zdařilou temnou atmosférou skomírajícího světa plného anarchie, chaosu, nepokojů a polorozpadlých, opuštěných domů. Hereckému obsazení vévodí jasně Clive Owen. Zapůsobila na mě taktéž kamera, která mi stylově přišla nápaditě povědomá z Cuarónovy Mexické jízdy. Poté jsem zjistila, že ji i zde má na svědomí Emmanuel Lubezki, který působil právě v Mexické jízdě. Potomci lidí možná zklamali v mých představách, ale rozhodně ne ve svém zdařilém a precizním provedení. (26.06.2011)

Children of men patří mezi filmy, které se opravdu těžko hodnotí. Svět je plný lidí, kteří se jdou do kina bavit a očekávají akci nebo naopak hromadu humoru. U takových pravděpodobně Cuarón se svým potomkem neuspěje. Existuje však skupina lidí, kteří chtějí vidět něco promyšleného, účelného, špinavého, avšak krásného. Pro takové lidi, kteří hledají ve filmu metafory nebo dokonce alegorie, jsou potomci filmem roku. Má to hodně důvodů. Prvním je obsazení, kde dominuje charismatický Clive Owen , Julianne Moore a Michael Caine. Druhý důvod je Alfonso Cuarón. Člověk, co dokáže vytvořit nejtemnější vizi přítomnosti (Harry Potter 3) i budoucnosti (Potomci). Jeho styl se dá přirovnat k malíři, který si vymyslí schéma a neustále ho zdokonaluje až docílí svého. Ve filmu Alfonso vymyslel dvě scény, které položí každého, kdo miluje kinematografii. Svět temné budoucnosti bez dětí je na plátně dokonale předvedena v celé své kráse a nenašel jsem v něm nic s čím bych nesouhlasil nebo to nechápal. Neřekl bych, že jsou potomci průlom v kinematografii nebo nějaký velký zlom. Rozhodně jde o kvalitní snímek, který by možná chvílemi mohl být příběhově hustší a hudebně vyváženější (ano hudba jediná věc z filmu která mě vůbec nenadchla). Doporučuji shlédnout min. dvakrát, sám se na to připravuji a poté uvidím, jestli film patří do kategorie 5* nebo jsem ho přecenil. (22.12.2006)

Technická brilantnosť a orgastická kreativita tohto filmu vo vizualite otvorí hubu filmovým fajnšmekrom a dej so silnou témou a ešte silnejšími scénami roztopí srdce dieťaťa, dospelého i babičky. A hoci sa Alfonso Cuarón s kameramanom Emmanuelom Lubezkim miestami až predvádzajú "Pozrite, čo dokážeme!", ich dielo nenecháva chladným absolútne nikoho. V preplnenom kine vynikajúci kolektívny zážitok, kedy sa ľudia chytali za hlavy, smiali a vzdychali, ako keby im samotným niekto rozbil držku autobaterkou. Myslím, že tak ako v sedemdesiatych rokoch postavili umierajúci Hollywood na nohy Steven Spielberg, George Lucas, Francis Coppola a spol., tak ho teraz, v dobe vykalkulovaných digitálnych jugurtov, posunú na iný level Cuarón, Alejandro Iñárritu, Paul Greengrass a spol. *** FILM ROKA *** (14.11.2006)