Manhattan

Prakticky neměnným pravidlem bývá, že se mi nějaký film od Woodyho buď hodně líbí, nebo se mi hodně nelíbí. Tento film tohle pravidlo popírá, neboť se mi líbil tak nějak napůl. Nechyběla velice zajímavá myšlenka ani vynikající humor. Občas nějaký ten vtípek opravdu padl na úrodnou půdu. Člověk v sobě nezapře i určitou radost ze sebe sama, když se taky tu a tam dovede zasmát něčemu, co zní opravdu inteligentně. Woody Allen hrál tradičně sebe a užíval si to. Potěšila mě mladičká Meryl Streep, která již tehdy působila moc sympaticky. Nejvíce z celého filmu se mi ovšem líbil závěr. Woody Allen má zatraceně dobře zmapované lidi a v behaviorální psychologii patří v rámci filmů k naprosté špičce. Zařadil bych ho někam o kousek pod Bergmana a von Triera. Je s podivem, že spousta filmařů točí o lidech takové píčoviny, které působí dojmem, že dotyční snad celý život strávili někde v krabici a naopak někdo má ten dar vystihnout lidi v plné kráse. Hezké a pravdivé. Jen v několika momentech trošku utahané a černobílá barva tomu také moc nepřidává, neboť všechny tyto aspekty dohromady mě dokonale uspaly a musel jsem film dokoukat následující den. Lepší 3 hvězdy. (03.04.2019)

Tak já nevím. Skoro všude tu čtu oslavné komentáře a přitom mně osobně Manhattan přišel vlastně o ničem a zdaleka ho neberu jako jeden z vrcholů Woodyho tvorby. Tématicky to je sice hodně podobné Annie Hall, ale ta obsahovala mnohem více humoru. V této vztahové konverzačce je ho minimum. Ani těch spoustu odkazů na klasiky(?) umění u mě nepadlo na úrodnou půdu. Zklamání, od mého oblíbence Allena jsem zvyklý na jinší kvalitu. "Byl tak silný a romantický, jak město, které miloval. Za jeho brýlemi s černými obroučky se skrývala sexuální síla pralesní šelmy." (20.02.2011)

New York. Woodyho osudové město. Vzdal mu hold tím nejlepším způsobem, jakým mohl, natočil o něm velice oblíbený film, obsadil své dva dvorní herce, sebe a Keton a svojí neurózou srší hlášku za hláškou, scénář se mi totiž hodně líbil, ironický jako vždycky. Kam se hrabe takový Neruda a jeho vzdání holdu Praze v podobě malostranských povídek, které by zvládl i student třetího ročníku literární akademie. Manhattan není obsahově extra dílo, ale černobílá podoba vsazená do 80. let je fascinující a byl to skvělý krok, který z toho dělá opravdu příjemný a hodlám si tvrdit, že i útulný film, si ho to prostě oblíbíte. A dále si hodlám tvrdit, že je to lepší než Annie Hall, je to více ucelenější a Woody hraje líp, jeho „you know“ je snad v každé větě a ty jeho nesmyslné pohyby. Co více si přát :-). Asi jeho nejlepší komedie. (10.06.2008)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Scénář: Woody Allen, Marshall Brickman .. Posmutnělé avšak průhledné romantické dobrodružství. Po Annie Hall znatelný krok o kvalitativní schod níže. Lehce provokativní, o zkáze hodnot, navoněné ironií a psychologií. Přes všechny eskapády, milostné vrtochy a manýry zde nejvíce vystupuje láska k New Yorku, spojena s příjemnou atmosférou, zachycenou na černobílý obraz a bohatě gradována hudebním doprovodem. „Drby jsou nová pornografie.“ (11.10.2006)