Život

Když jsem u Aliena snil o možnosti, jak by to asi vypadalo, jakože realističtěji, a zmíněný xenomorf odcestoval hvězdným stopem na matičku Zemi, a u filmu Gravitace o tom, kdyby hrdinka bojovala s něčím lepším, než jsou kosmovětry, netušil jsem, že se mi ten sen jednou splní. Faktic mě to bavilo a dvakrát jsem se dokonce lekl tak, až mi z toho vypěnila Kolalokova limonáda. (23.03.2017)

Mám slabost pro sci-fi, mám slabost pro horory, ale dost možná největší slabost mám pro sci-fi horory. Obzvlášť pro ty, kde si to skupina astronautů rozdá s nepřátelskou formou života. A novinka Life není výjimkou ani přes to, že většina z vás bude prskat něco ve stylu "tohle jsem viděl už v Alienovi a tohle zase v Sunshine" nebo rovnou "ten negr je totální kokot". Pravda, některý myšlenkový pochody tu rozhodně jsou na štíru, ale já to dokážu skousnout: však jsem nešel na nějakou 2001: Vesmírnou odyseu. Pokud ale přehlédnete všemožné berličky, kterými scénáristé pomáhají hladovému marťanovi v jeho vyhlazovacích manévrech, zbude vám solidně napínavá, exotická vyvražďovačka, což rozhodně není málo. Ta čtvrtá hvězda pak supluje hlavně moje vyslyšené přání, aby tvůrci měli koule na podobný závěr - ten totiž hodně potěšil :) (23.03.2017)

Život je kombinací Vetřelce a Gravitace? Rozhodně. Z prvního si bere základní koncept vetřelce ve vesmíru, ale nevyužívá jeho hororové prvky formou klaustrofobie a paranoie ze stínů. Z druhého si bere vesmír a například velice dlouhou první scénu bez střihu. Obě tyto části mají své kouzlo, svoje silné okamžiky, ale Daniel Espinosa je nedokázal spojit do jednoho filmu bez ztráty kytičky. K té došlo především v kolísavém tempu a skocích do filozofování o smyslu života (našeho? jejich? toho, co se znovu objevil?). Jako by se tvůrci celkově zapomněli rozhodnout, zda půjde o krvavý horor, paranoiu v kosmu, kde váš nikdo neslyší nebo mrazivé vesmírné drama. Hvězdné obsazení je až na výjimky (Jake a Rebecca) skoro zbytečné. O třetí hvězdičce rozhodl až závěr, který mi připomíná brakové scifi z staré školy a dnes působí velice příjemně! (23.03.2017)

Možná největší problém tkví v tom, že si tvůrci troufají na docela ambiciózní a seriózní sci-fi a sázejí na vážnost, přitom by projektu víc slušela ryze béčková nota. Béčkových momentů se sice dočkáme, nicméně osobně bych si přál mnohem víc drsných syrových záběrů a neosvědčených komponentů. Prostě do kina se chodíme BAVIT. Tvůrci nicméně hned od začátku vyvolávají zvědavost. Na mezinárodní kosmické stanici má šestice odborníků co dočinění s živou buňkou nalezenou na Marsu. Brzy pochopí, že tohle roztomilé cosi chce růst a k tomu potřebuje potravu. Celou dobu jsme v beztížném stavu, občas to mimozemskému životu VELMI usnadňujeme svým hloupým chováním (posádka tak nějak nerespektuje pravidla, vědecké procedury ani logiku, takže kecy o záchraně osmi miliard lidí tam dole selhávají, jakmile otevřou dveře, za kterými je „zlo“, které chce přežít), ale jinak jsou mnohé vizuální nápady fajn, stejně jako napětí nebo velmi kvalitní herecké obsazení (ač hrají bohužel naprosto zaměnitelné hrdiny). Legendární Vetřelec Ridleyho Scotta brzy oslaví čtyřicáté narozeniny a všichni, jenž jsou mladší, to mají sakra těžké. Daniel Espinosa bude vždy průměrný rutinér, nikdy nebude překvapovat diváka, vždy se bude držet osvědčených cestiček a bude se bát ostrých hran. Tady je to dvakrát velká škoda. Za svůj béčkový námět se prostě neměl stydět. Čtyři hvězdy ale bez potíží dám. (10.06.2017)

Ve chvílích, kdy se Espinosa pokouší o Gravitační krůčky, mumlám si pro sebe něco o přestřelených ambicích, ale jakmile se naplno projeví inspirace jistým legendárním vesmírným tvorem, je vyhráno. Napětí neustoupí snad ani na okamžik, Jake Gyllenhaal drží i scény plné zdánlivě nic neříkajících dialogů a ještě pěkných pár hodin po skončení pokračuje vtíravý dojezd, který mě nutí přemýšlet o příčinách a následcích. (24.03.2017)