Atentát v Ambassadore

Ve svém volnu neholduji americkému národnímu sportu spočívajícímu v proděravění politiků, nekupuji si letenky ani čestná místa na jejich pohřbech, dějiny udatného amerického národa jsou mi celkem volné a proto zcela nerozumím svému naivnímu přesvědčení. že by mne tento snímek mohl bavit. Nekonečné čekání na osudový výstřel sice trochu zpříjemňovalo promenádování přeplacených hollywoodských star, které patrně chtěly účastí ve filmu vyjádřit své politické přesvědčení, ale pocit z promrhaného času mi asi ještě chvíli vydrží. (14.01.2012)

Zkuste přehlédnout fakt, že téměř v každé nově příchozí postavě poznáváte známou osobu a zaručuji vám, že už se neodtrhnete a zůstanete pohlceni životními pravdami o válce, lidskosti, ochotě zachránit, unáhlenosti, osudových zaváháních, nešťastných náhodách a mnohými dalšími. To, že je obsazení plné celebrit nakonec vůbec není na škodu, protože je to záruka hereckého koncertu. Dokonalých jich bylo víc, nejvíce snad Wood, Macey, Joshua Jackson a Laurence Fishburne, zaváhání přijde bohužel u klíčových partů, Sharon a Demi mi ani trochu neseděly a svým přehráváním v intimních scénách téměř zkazily dojem. Ale to je jen drobná piha na kráse nevyzpytatelné mozaiky, kde se úsměv střídá s dojetím a kde se dočkáte úchvatného audiovizuálního tripu s dlouhovlasým Kutcherem a nahým Shiou LaBeoufem, zasnoubení na základě záchrany muže před vietnamskou válkou a neodvratného závěrečného propletení a nic z toho vám nemůže přijít násilně naroubované. RFK je sice skutečná postava, ale i kdyby zde byl zobrazen jako bezejmenná ikona, stejně k vám dojdou jeho spravedlivé a čestné ideje a v jeho použitých slovech není patos, je to jen lidskost bez příkras. Při nich jednomu dojde pravá velikost takového filmu. (08.08.2007)

Bobby je jméno neformální a naznačuje, že jeho nositel byl oblíbený a měl blízko k lidem. Bohužel snímek tuhle neformálnost legendy americké politiky nedokáže zprostředkovat. Kandidát na prezidenta k nám promlouvá jen prostřednictvím svých projevů, ze kterých byly vybrány pohříchu ještě poměrně rozsáhlé pasáže. Nemám nic proti velkým myšlenkám, když se podávají nevtíravou formou. Tady jsem měl ale pocit, jako by se režisér poněkud inspiroval proslulou Oprah Winfrey Show. Nemám k tomuto způsobu komunikace vztah. Na můj vkus je to patetické a zároveň nasáklé vlezlým sentimentem. Dojímavá hudba se, jak přibývaly minuty, měnila v trýznivé mučení. Jednu hvězdičku si Bobby zaslouží za nápad vylíčit poslední hodiny před atentátem prostřednictvím kaleidoskopu postav hotelových hostů a zaměstnanců a použít tak metodu, kterou ve Spojených státech proslavil Robert Altman, a druhou za hvězdné obsazení a herecké nasazení. Na druhou stranu, přišlo mi, že některé postavy jsou nadbytečné a o některých bych se chtěl dozvědět víc. Celkový dojem: 45 %. (07.07.2015)

Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí.. (15.01.2016)