Stranger Things

Doma jsme tento seriál vysloveně slupli jako malinu. Stranger Things má v sobě totiž to nejlepší, co jsem měl rád na starých akčních / dobrodružných / hororových filmech z osmdesátých let, na které jsem koukal v devadesátých letech. Mystično, strach, dětské hrdiny a k tomu všemu úžasná hudba ze série synthwave vlny současnosti. Pokud má někdo blízko ke klasickým filmovým dobrodružstvím z let minulých, tak neváhejte. Tohle se ve vaší hlavě určitě jen tak neztratí. Stranger Things je stylovka a já doufám, že neskončí u první série. (27.08.2016)

(Nejen) za Modern English ve druhem dile plna palba. Prevypraveny ET s milionem odkazu (Poltergeist, Jaws, Evil Dead, Thing, Alien...) a osmdesatkovejsim feelingem nez maji osmdesatky (predevsim uvodni znelka je dokonala). Skvele na tom vsem je, ze to nepusobi jako pocta osmdesatkam, ale jako samonosny serial, ktery byl tricet let ztraceny v archivech (ktery ve volnem case natocil Spielberg s Carpenterem zatimco je King zasoboval kokainem a vymyslel scenar). (21.07.2016)

Když To potkalo Poltergeista a urputně se snažili jít rovnou na Věc. Od kýčovitě debilního Super 8 tu podobné retro nebylo a je moc milé, že tvůrci dali tentokrát šanci předvést se před kamerou i ozářeným dětem s genetickými deformacemi. Sehnat do kupy takovou partičku malých mutantů, to určitě dalo zabrat a musím říct, že skoro všechny ty příšerky hrály přirozeně a jako o život, tíseň a občasný strach předstíraly věrohodně, asi proto, že se celé natáčení opravdu bály, aby jim Winona v nestřeženém okamžiku náhodou nevykostila šrajtofle. Ta hbitá čorkařka si jako jediná celou dobu patrně myslela, že ji konečně angažovali do Šejxpíra, tudíž je přirozená asi jako Tříska v Terminátorovi, a místy způsobuje divákovi až svědivou vyrážku. Pravdou je, že to má pár roztomile nostalgických hororových momentů, ty jsou však z větší části vyvatěny otravným infantilním čurákováním pizizubých, pydlookých a jinak znetvořených dětí, které jsou navíc mnohdy obludnější než to interdimenzionální monstrum s kousací hlavou, co se tam občas sporadicky mihne. Takže se jedná jen o retroparazitující, sterilní a anemickou kokotinku, byť hezky natočenou a až na tu chmatavou Řidičku výborně zahranou, jež si klade za cíl vybubat pár citlivých bukanýrů a kojících matek, aby tu pak z toho udělali málem nejlepší seroš evrmejd. A to je opravdu až příliš přehřáté a laktačně hysterické. (03.08.2016)

Doteď to bylo čirý sorry jako, jelikož jsem se fenoménu Stranger Things vyhejbal a neměl jsem v plánu plavat v časovým průseru s dalším seriálem. No. Pak přišel nudnej večer, já stáhl první epizodu první série... a zastavil jsem se až na konci série třetí. Kdybych byl Hudson, řekl bych "co tady teď kurva budeme dělat?" jelikož čtvrtá řada je v nedohlednu. Jo, až tak moc mě to vzalo. Vosumdesátkový žrádlo jak sviňa. První série se ještě drží na uzdě co do velkoleposti, zato fenomenálně pracuje s pozvolným odhalováním fungování zdejšího fikčního světa, kdy si ještě v polovině říkáte WTF, abyste ho na konci vyměnili za tučný OMFG. Začátek druhý série je patrně největší zámrz, každopádně ledy povolí a epický finále je už vlastně taková návnada na řadu třetí, kde zábrany tvůrců totálně explodujou a servíruje se nevídaná nálož. Jo, chápu, že pro někoho je to už přes čáru a bude si stejskat po napětí a komornosti jedničky, ale... Vodumdesátky full feel! Strašlivě zlí sověti! Krev! Vybuchující krysy! Obří příšera alá Věc od Carpentera! Nevkusný košile! Den nezávislosti! Ohňostroj! Vysílačky! A prostě SUPER NERDY BRAK!! Když v poslední epizodě došlo na naprosto šílenou momentku se zpíváním Neverending Story, smál jsem se jako retardovaná hyena - ne proto, že by to bylo kdovíjak vtipný, ale protože jsem si hned představil scenáristu, jak tříská smíchy pěstí do stolu, když tuhle úžasnou kokotinu píše. A to jsou celý Stranger Things, spousta emocí i zábavy v uvědomělým braku, kterej je nářezovej předevšim kvůli tomu, že je v něm celej vagon super postav a famózního fanservice. P.S. Hopper je teď asi moje nejoblíbenější seriálová persona - tohohle tlučhubu, kterej osciluje mezi zpomaleným starým vožralou, bezradným sitcomovým fotrem a příležitostným násilníkem bez zábran, prostě nejde nemít rád. (09.07.2019)

Letošní paráda, která udělala takový dojem, že překonala v žebříčku i Game of Thrones a že režisérem jsou vlastně úplně bratři nováčci, kteří mají na kontě pouze malý horor Hidden je snad zázrak. Z počátku jsem měl obavy, že Stranger Things ocení pouze ti, kteří vyrůstali v 80. letech, naštěstí jsem se mýlil, i moderní divák si seriál dokáže zamilovat.Hlavní hrdinové tvoří sice děti, které však nejsou napohled příliš roztomilé, ale diváka si získají po dvou dílech a má pocit, že dobrodružství zažívá s němi. Nejlepší a nejzáhadnější postava je Eleven, která je pro mne nejemocionálnější složkou seriálu a zřejmě i nejlepší herecký dětský výkon za posledních 10 let. Velmi jsem si oblíbil i postavu férového Šerifa. Celý seriál je silně mysteriózní, záhadný, temný, překvapující, šokující, napínavý, dojemný a místy až dechberoucí. ( Poprvé snad chválím něco jiného než gore). Velmi příjemná výprava a dobrodružství, kterému se vyplatí 8 hodin věnovat! Jedná se totiž o nejlepší hororovou událost roku. Story 10/10, Atmosféra 10/10, Gore 3/10, Vizuál 8/10, Akce 7/10, Napětí 8/10,Humor 6/10. Zábavnost 9/10, Lekačky 0/10. 90% (29.07.2016)