Stranger Things

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

Unikátna multižánrová záležitosť a emocionálna horská jazda plná pútavo prekreslených charakterov, ktorá je ďaleko viac ako len nadšenou poctou osemdesiatym rokom. i napriek citeľnej inšpirácii brakovými horormi a dobovými sci-fi totiž nepostráda to hlavné - vlastnú tvár a zmysluplný vývoj. Aj keby už bratia Dufferovci nikdy nič nevytvorili, som si istý, že vďaka Stranger Things sa na nich nezabudne a ostanú navždy zapísaní v pamäti divákov. (12.07.2019)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Bezkonkurenčně nejlepší letošní letní novinka. Osmdesátková nostalgie, která potěší zejména fanoušky hororových a mysteriózních klasik. Inspirace Spielbergem, Carpenterem a Kingem je tu víc než patrná. Celá ta stylizace do 80. let se neskutečně povedla, ať už jde o samotný děj, tak úvodní titulky a parádní výběr hudby. Přes řadu úmyslných žánrových klišé vás nenechá seriál ani na chvíli vydechnout, zkrátka závislost od první chvíle. A jsem ráda, že se můj oblíbenec David Harbour dočkal takhle skvělé role. 1. série - 100% Dufferovi to opět dokázali. Navíc si opravdu stylově pohráli s pravidly pro pokračování a skutečně nám naservírovali všeho víc. Jen blázen by od druhé řady čekal naprosto stejný feeling jako u první série. Tohle je zkrátka pokračování a podle toho k tomu museli tvůrci přistoupit. 2. série - 100% (18.07.2016)

Nebudu zastírat, že první cca 3 díly nejsou nic extra, spíše jen budují takovou familiární atmosféru 80. a 90. let. Postupem času to určitě oceníte a nemusíte být zrovna cinefil, který masturbuje nad Blízkými setkáními třetího druhu. Partička odvážných kluků z amerického předměstí si získá vaše sympatie a hlavně po tom cca 3 díle se začínají projevovat i zajímavé sci-fi aspekty. Nechci přímo říct, že příběh má dětský nádech, protože pár míst oplývá solidně hororovou atmosférou, nicméně musíte počítat s tím, že hlavními hrdiny jsou tady děcka, takže některá místa, včetně vyvrcholení 1. série mohou působit naivně. Celkově ale příjemné a za herecké výkony určitě palec nahoru. 7/10 (16.06.2017)