Stranger Things

Skvelá prvá séria. Až neuveriteľne sympatické postavy, ktorým sa okamžite dostaneme pod kožu a zamilujeme si ich. Kvalitné dialógy je radosť počúvať, vzťahy medzi postavami živé a veľmi zábavné. Neviem, či bol lepší šerif, Jedenástka, Dustin, alebo vlastne ktokoľvek iný (dokonca aj Winona Ryder je skvelá!). Poteší vydarená osemdesiatková retro atmosféra (soundtrack, popkultúrne hlášky). Druhá séria predstavuje veľmi jemné sklamanie. Postavy a dialógy stále bohovské, absurdným problémom však je, že koľkokrát sú tieto postavy a dialógy stokrát zaujímavejšie, než hlavná zápletka s monštrami, dimenziami a koncami sveta. Výrazným plusom 2. série sú nové postavy, predovšetkým Sean Astin (ktorý je však troška zákerne hodený cez palubu, strašne sa snaží a je strašne milý a nakoniec...) a Paul Reiser (ktorý začína ako hrozné klišé a potom... OK, nebudem spoilerovať, ale TOTO by Burke nikdy neurobil). Tretia séria sa na rozdiel od druhej snažila menej kopírovať prvú (originálne vsuvky á la Sovieti a Lupiči tiel), ale v konečnom efekte jej to nepomohlo a utopila sa v nudných prvých šiestich dieloch; až posledné dva boli tou peckou, na akú sme v Stranger Thing zvyknutí. V 3. sezóne sa mi navyše niektoré postavy (Hopper, Joyce) sprotivili hysterickým správaním. Kým prvé dve sezóny jednoznačne za 4*, tretia ledva za 3*. Spolu to stále robilo (s oškretými ušami) 4*. Žiaľ, dostavila sa štvrtá sezóna a to bol debakel. Vôbec ma to nebavilo, strašne veľa postáv a dobrá polovica bola pre dej úplne zbytočná, takže len ponižujúco postávali na scéne a v lepšom prípade raz za tri diely povedali hlášku. Štvrtá séria dosť vykráda moju srdcovku Nočná mora z Elm Street (čo je dotiahnuté do bizarnej pseudokonalosti cameom Roberta Englunda), ale robí to nenápadito a ťažkopádne. Rekapitulácia: prvé dve série 4*, tretia 3* a štvrtá 2*. Resumé: 3*. (28.02.2018)

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

Tak tohle mě poslalo znovu do dětství, kdy jsem hltal mysteriózní příběhy plné tajemna. Dokonalé přiblížení atmosféry filmů s dětskými hrdiny z 80. let říznuté tím nejlepším z hororu ze stejné dekády. Tvůrci svoje vzory přiznávají a dokáží navodit stejný divácký zážitek. Třešničkou na dortu je dokonalý synthwave soundtrack, který celý seriál posílá na boží level. Chvílemi jsem se cítil, jak kdybych poslouchal něco z filmů Daria Argenta, Johna Carpentera, nebo Dona Coscarelliho. (31.07.2016)

Po 2 sériách: Odjakživa som bol skôr zastáncom názoru, že decko na javysko ani plátno nepatrý, (ajkeď som sám hral divadlo od 6tich), pretože neni emočne dosť zrelé k vyjadreniu jemu cudzích pocitov. Výnimky sa vždy našli, ale obsadenie Stranger Things môj názor úplne zmenil, pretože toľko výnimočných hereckých výkonov od detských predstaviteľov som naozaj nikdy neviel. Naviac sa tu párujú staré dobré postupy s novými technickými vymoženosťami, a výsledok je pre mňa plnohodnotný. Scenár je skvelý, a spracovanie je viac, než filmovej kvality. Chcem okamžite ďaľšiu sériu! 100% (07.11.2017)

Pokud by mi bylo jedenáct jako hlavním postavám seriálu, zřejmě bych v určitých pasážích napětí pociťoval. Věřím, že pro děti to musí být vrcholně napínavý a skvělý dobrodružný kousek na prázdniny, díky kterému budou v noci držet kabel v zatáčce až do rána, aby nemusely na záchod. Věřím, že to bude určitým způsobem přitažlivé i pro teenagery, pro které se pochopitelně dějová linka našla rovněž, sice se primárně točila okolo absolutně stupidní romance plné středoškolských klišé, ale je tam. Bohužel mi není jedenáct nebo šestnáct, takže jsem napětí nepociťoval ani v jedné vteřině tohoto hypu od Netflixu, který díky všeobecně kvalitní tvorbě může vyprodukovat už téměř cokoliv a bude to zaručeně hit ještě dříve, než si to zapne první divák... Teď jsem si vlastně jeden moment vrcholného napětí vybavil, když Winona Ryder přehrávala tak šíleným způsobem, že jsem se začal bát o její zdraví. Toužil jsem po něčem jako Fakultě v seriálu, skloubenou o drsnější verzi ETho a další prvky z legendárních sci-fi 80. a 90. let. Dostal jsem vylouhovaný čaj pro děti, kdy jsem se zřejmě měl bavit nad dvacetiminutovými konverzacemi jedenáctiletých kluků, jaký hrdina z komiksů je vlastně lepší, případně držet větry z jejich dobrodružné pátrací akce na kolech. Že to skvěle reflektuje 80s a celé je to jakási nostalgická pocta Dufferů celému období je mi fakt úplně u prdele. Z té doby si nic nepamatuju a i kdyby ano, z USA běžel v TV tak maximálně sprinter na 100 metrů a fronty na nedostupný toaleťák moc k nostalgii nevybízí. 60% (22.07.2016)