Stranger Things

V prvních čtyřech epizodách totální pohlcení a nadšení, v druhé polovině (jen) spokojenost, s postupným odhalováním toho, o co tam kráčí, totž počáteční fascinace ubývalo. Všechna ta přirovnání k osmdesátkám, Spielbergovi, Carpenterovi, Kingovi a dalším stoprocentně sedí. Super postavy a přesně vybraní herci, každopádně se těším, až se do toho světa v další sezóně vrátíme. 2. série: Po dějové stránce more of the same. Ale kouzlo osmdesátkového maloměsta, roztomilých interakcí mezi sympatickými postavami a strach z neznámého jsou pryč, přičemž to nahrazuje blbnutí s hejnem digitálních příšeráků. Chvílema mi přišlo, že se dívám na zkurvenej animák, a ne na hororovou sérii. (24.07.2016)

Moc nechápu, proč se tu ze serošku naprostá většina pomobáze posrala naplacato, leda, že by se místní ohyzdové rádi koukali na haranty, co na tom jsou ne-li hůře, pak alespoň podobně. Oscilace mezi napínákem pro dorostlé a ítý atmosférou, určenou fuckanům, z toho skutečně dělá žuvačku pro celou rodinu. Prostě se může na gauči trojáku uprdelit táta, co se rád bojí i něčeho jiného, než mámy, máma, která si tím najde dobrou výmluvu, proč opět odložit vytírání podlahy, na kterou se už natvrdo lepí i holinky s hodně hlubokým vzorkem a potěr, co by čuměl na cokoliv raději, než se naučil třeba číst, psát nebo si nevplétat holuby do lykansky husté, umaštěné kštice prepubescentního mongola. Aby to nevyznělo přespříliš přísně - autistická slečinka hraje jako z partesu, za to dvacet procent navíc, a občas se podaří i vybudovat skutečně tísnivou atmosféru. Kterou bohužel srazí další záběr (a že jich je) na nebohého chlapce, co si při nějaké strašné nehodě prohodil horní čelist se spodní a ještě mu přitom vypadala většina řezáků, oči se zbasedovali a zbytek těla čapnul dermatitidu hrubšího zrna. Ne, sorry, přeháním.) Prostě jsou tam odporní všichni, i ta slečna, co má být femme fekale. Představa bližší kooperace s ní se dá shrnout slovy klasika - no to mi ho zandej! (09.12.2016)

Jakožto hororový expert si právě sypu hlavu popelem, jelikož jsem se nechal zmást zdejším zcela nepřesným žánrovým zařazením. Kdybych od počátku věděl, že Stranger Things není hororem, nýbrž obyčejnou romantickou mysteriozní sci-fi taškařicí, která je ke všemu obohacena o komediální prvky, tak bych se danému seriálu vyhnul obloukem. Přecenil jsem kvality bratrů Dufferů, kteří po výborném komorním hororu Hidden vytvořili multižánrový paskvil, který nemá s hororem pranic společného. Stranger Things však neobstojí ani jako nehororový seriál. Čím vlastně by chtěl běžného diváka oslovit? Neskutečným hereckým přehráváním Winony Ryder, kterou by u talentových zkoušek za podobný výkon vyrazili ze dveří? Nesympatickými dětmi, které bez přestání otravně žvatlají o superhrdinech? Nebo snad středoškolskou romancí, která se jako nudle táhne přes půlku stopáže epizody? Stranger Things bych s klidným svědomím pustil leda tak dvanáctiletým holkám, pro které byl také seriál zřejmě určen. Nedovedu si představit, že by tvůrci cílili i na dospělého diváka, či snad dokonce fanouška hororu. Jedna hvězda za Jefferson Airplane z úvodního dílu, díky čemuž mě tahle neatmosferická slátanina alespoň chvíli bavila. (07.09.2016)

Unikátna multižánrová záležitosť a emocionálna horská jazda plná pútavo prekreslených charakterov, ktorá je ďaleko viac ako len nadšenou poctou osemdesiatym rokom. i napriek citeľnej inšpirácii brakovými horormi a dobovými sci-fi totiž nepostráda to hlavné - vlastnú tvár a zmysluplný vývoj. Aj keby už bratia Dufferovci nikdy nič nevytvorili, som si istý, že vďaka Stranger Things sa na nich nezabudne a ostanú navždy zapísaní v pamäti divákov. (12.07.2019)

Osmdesátkový trvalý, džísky (♥) a ofinky ve fantasy hábitu. Jů, super, že někoho napadlo strašit nás příšerami a do toho pouštět The Clash nebo Duran Duran. Stranger things je stylová záležitost, o tom žádná. Ale dokonalý seriál to opravdu není. Spíš než horor to na mě chvílemi působí jako pohádka, nad kterou se nevyplatí přemýšlet. Ale na hnidopicha si hraju nerada, navíc je to tak originální, že mě to vtáhlo během chvilečky. Zpočátku jsem se neubránila pocitu, že se jedná o seriálové To. Podobně jako ve filmovém trháku, i tady je důležitější atmosféra a protagonisté, než monstra pod postelí. Dětským hercům opravdu palec nahoru, hlavně Eleven boduje. Kdo mě tak "trochu" sere, je dokonalá slečinka Nancy, který to hraní na drsnou prostě nevěříte. Nikdy. Občas si říkám, jestli si nemůže jít třeba... škrobit límeček a odtáhnnout i s Jonathanem do prdele, protože jejich linka "jsme jenom kamarádi" je asi jediné OPRAVDU neoriginální, nezáživné a nezajímavé klišé. Steve ať se s tužidlem a lakem na vlasy snaží kvůli někomu, kdo za to aspoň trochu stojí. No a Winona Ryder mi jen po letech potvrdila, že přehrává. Ale nijak zvlášť protivná není, takže odpuštěno. Shrnuto v kostce, výtky by byly, ale koho to zajímá, vždyť tohle je seriál, který mě po dlouhé době přiměl strávit celé dny volna v posteli. (09.11.2017)